Na rozdíl od pasáčka z pohádky to Ústavní soud říci musel: zákonnost je v této zemi nahá a bezbranná, žádné nové šaty jí spolek parlamentních krejčích neušil. Vyčítat soudu jeho stanovisko je klasický přístup zdejších elit: řešíme následky, ponechávajíce stranou příčinu. Proto je dobré se nyní nedívat rozhořčeně do Brna, káravý pohled musí směřovat do paláců na Malé Straně a stranických sídel. To, že politici nešetří silnými slovy, překotnými aktivitami a hrozbami, nelze považovat za nic jiného než za volání „chyťte zloděje“ z úst téhož. Stokrát opakovaná lež o Ústavním soudu, který způsobil ústavní krizi, se pravdou nestane.

Parlament představuje ze tří složek moci tu zákonodárnou. Zdá se, že naši poslanci a senátoři, ve vzácné shodě napříč politickým spektrem, jsou velkopansky přesvědčeni, že nám mohou jako zákon darovat absolutně cokoli. Že se darovaným zákonům na zuby nikdo dívat nebude. Koneckonců proč ne, doživotní imunita, absence kontroly a zpětné vazby je k tomu přímo vyzývá. Neschopni vykonávat svou profesi – politiku jako umění konsensu, rozhodli se ohnout ústavu tak, aby namísto jednání a nalézání cest mohli hned vykročit cestou volební konfrontace. Proč mají respektovat zásadu demokracie jako jednoty v různosti. Kromě toho, volební kampaň je příležitostí se tak krásně zviditelnit, rozhodně jednodušší než ve sněmovně či v senátu čtyři roky trpělivě prosazovat program, na jehož základě byli zvoleni. A spřátelené reklamní agentury dostanou zase příležitost a přiměřený zisk, o který se lze i podělit. Takže všichni, tedy všech 281 poslanců a senátorů, jsou spokojeni. Senátoři dvojnásobně, neb jejich křesla ani do hry nejdou.

Zbývajících 10,4 miliónů obyvatel třeba spokojeno není, ale koho to zajímá. Byl nám darován další ze zmetkových zákonů, je paralyzována moc výkonná, v době krize země setrvává v provizoriu, koho to zajímá? A když už, tak za to přece může pasáček, který situaci pojmenoval. Paradoxem je, že v důsledku stanoviska Ústavního soudu autorům tohoto zmetku hrozí jen jedno – v krajním případě budou nadále až do června 2010 pobírat své poslanecké platy a benefity. A Ústava České republiky dál vlaje ve větru jako cár papíru. Ona sice v Hlavě I., článku 2, odst. 3 praví, že „Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“, ale zákony přece tvoří naši poslanci a senátoři. Takže kruh se uzavírá, viz výše. Tohle by Incitatus nezvládl.

Ale nebojte se, volby budou. Už se na tom horečně pracuje. Už byly prohlášeny veřejným zájmem a bylo na tom dosaženo nebývalých shod stran a institucí dosud nesmiřitelných. Jestliže to nevyšlo čtvrtou cestou, která pominula tři ústavní možnosti, půjde to pátou. Nebo se dokonce možná oklikou vrátíme k ústavní cestě, ovšem v režimu legislativní nouze. Nic není nemožné pravila kdysi jedna reklama.Někdo zase spíchne nějaký nový skvělý model. Jen pasáčka a Ústavní soud radši už nepustí ven. Aby si zase nepustili pusu na špacír.

Autor pracuje v oblasti komunikace