Volby dopadly vskutku podzimně a voliči naházeli do uren zhusta lístky oranžové a rudě zbarvené. Jak stylové!

První sobotní sčítání ukazovalo v mém kraji dokonce 65% převahu téhle předpokládatelné koalice. Řeknu vám, není to pěkný pohled, pozorovat, jak jsou dvacet let po převratu komunisté na koni a místo živoření někde na okraji, ve společnosti dalších extrémů a historických obskurit, spolu s populistickými pastelkáři pokračují v sebejisté vládě kraji. Pravda, oproti minulým volbám nedošlo k výraznějšímu posunu a rozložení sil zůstává víceméně stejné, protože levice pouze obhajovala své pozice. A obhájila je s přehledem. I když první dramaticky vyhlížející odhady postupně zestřízlivěly, přesto nakonec ukázaly její významnou převahu.

Výsledky jsou zajímavé hned z několika důvodů.

Ukázaly, že téměř dvěma třetinám oprávněných voličů nestálo za to zvednout zadek a místo kecání o krizi a konci demokracie pro tu demokracii skutečně něco udělat. Argument, že nebylo koho volit, nepřijímám, nezlobte se. Kdo si dal tu práci a pročetl poctivě všechny kandidáty ze zvoleného spektra a může s opravdu klidným svědomím prohlásit, že nenašel jednoho jediného, kterému by mohl dát hlas? První komentáře vysvětlovaly nízkou účast voličů pátečním deštěm. Ehm, skutečně? Je lehký déšť opravdu důvodem zůstat doma? Asi ano. Pak ale není divu, že disciplinovaní voliči komunistů oslavují, zatímco taková ODS trapně paběrkuje a kdyby TOP09 neměla Starosty, balancovala by na hranici volitelnosti.

Ukázaly, jak vládní strany tápou v příčinách neúspěchu a buď z pohodlnosti nebo nevědomky samy odkazují k neblahému odkazu opoziční smlouvy poukazováním na to, že výhra v parlamentních volbách obvykle znamená prohru v krajských. Výmluvy. Není jediný důvod, proč by tomu tak mělo být a proč by dobrou a rozhodnou politikou nebylo možno vyhrát volby oboje.

Ukázaly, že vládní strany nejsou schopny sebereflexe.Tvrdit, že fiasko je..."důsledek nepopulárních, ale naprosto nezbytných a nutných reforem, které musíme dělat z hlediska dlouhodobého výhledu naší země" je výmluvná ukázka nepochopení voličů. Nehledě na to, co si veřejnost o oněch reformách a jejich kvalitě skutečně myslí – dříve dobře fungující systémy na MPSV či MD nahrazeny několikaměsíčním chaosem, důchodová reforma diskutabilní, maturitní reformy zoufalé – je to právě a zejména neschopnost odstřihnout se od skandálů a korupce, od figur jako Drobil nebo Kalousek. Vládní strany tímto prokázaly obdivuhodnou míru sebevražednosti a samy se přičinily o výmluvný krajský výprask, jelikož...

Ukázaly, že navzdory vítězství levice zaznamenala úspěch řada jedinců, kteří dostali silnou podporu od veřejnosti zejména na základě jejich, ať už skutečného nebo domnělého, obrazu člověka bojujícího proti korupci – viz Michálek nebo Pospíšil. Veřejnost evidentně touží po změně a dychtivě sahá po každém jejím náznaku.

Ukázaly, že zejména pro ODS jsou tyto náznaky a nuance pod její rozlišovací schopnosti – jinak by nedávala tolik prostoru jedincům zcela vážně přesvědčeným, že alfou omegou k opětovnému úspěchu je pouze návrat Václava Klause. Osoba pana Šťastného však není tou, která by měla hlasitě reprezentovat cokoli, co chce být bráno vážně. A vydávat veřejně za hlavního původce volebního neúspěchu ideovou rozkolísanost pravice je více než co jiného špatný vtip.

Dokud se budou pravicové strany plácat v korupčních skandálech, dokud si budou držet v čele problematické prominentní členy s poukazem na jejich údajnou nenahraditelnost, dokud bude téměř každý vládní počin, ať už je to další diskutabilní pokus o reformu nebo opět nějaká pochybná personální rošáda, prezentován tak, jak je poslední dobou zvykem, a tudíž přijímán veřejností s prudkým nepochopením a nesouhlasem, do té doby bude levice sbírat pohodlné body už jen za to, že není horší.