Politické strany proto významně řeší poměr celostátní kampaně ke kampaním krajským. Od ČSSD se již tradičně dá očekávat masivní „americký“ negativní útok proti ODS, jedno celostátní téma vybrané výzkumem: radar nebo poplatky. Nakonec je to právě ČSSD, která poplatky regionalizuje, v krajích k nim přistupuje různě. Chytlavé a voličsky zajímavé téma, které není dobře zvoleno, celostátní politiku rozbíjí. ODS nabízí univerzální Řešení v krajích i v celé zemi. Menší uskupení, s větším zastoupením voličů v hlavním městě, budou spíš řešit témata městského populismu: škrty kdekoliv, investice kamkoliv, reformy čehokoliv.
Strany s větší regionální voličskou základnou musí nutně přihlédnout ke krajským tématům. Jenže, stejně jako všichni se ocitnou v dilematu: jak opravdu postavit celostátní priority, jak nabídnout očekávaná krajská řešení.
Nejtěžší otázkou je: kde brát a nekrást? Hrozba zavírání nemocnic pro nedostatek prostředků je bolestí většiny krajů. Na krajské úrovni je zapotřebí slíbit jejich zachování. Na celostátní úrovni je proto potřeba slíbit navýšení prostředků ve zdravotnictví a tím i růst zadlužení. Stejná je situace ve vysokém školství: studium všem znamená více peněz na vzdělání, to platí pro kulturu, sociální oblast, dopravu. Odpovídající situace by potom byla, kdyby stejnou „prokrajskou“ politiku slibů provázela i krajská politika „škrtů.“ Umíte si představit, že namísto debat o škrtech na obraně, zahraničních misích, dálnicích nebo policii by proběhla debata o tom, kolik škrtne který kraj?
Výsledkem je, že o celostátních tématech, jako jsou celostátní reformy zdravotnictví, nebo financování universit, o reformě armády nebo znovuzřízení finanční policie, uslyšíte v Praze nebo maximálně v Brně, možná ve vzdělaném Hradci. V krajích tato témata neseženou tolik voličských hlasů. Přes všechny výkřiky magistrátů, webové adresy protikorupci.cz, není korupce řešitelná ani v Hradci ani ve Varech. Korupce, která pije krev nás všech, je řešitelná jen celostátní úpravou: agentem provokatérem, specializovaným státním zástupcem, beztrestností udavače, systémovou prací obnovené finanční policie FIPO. Je to tak, že celostátní politiku lze debatovat jen v hlavním městě. Všude jinde jde o vodovody, čističky nebo obchvaty měst, jakkoli jsou důležité a jsou legitimní součástí zejména krajských nebo komunálních agend. Je to tak, že v regionech budeme slibovat a na celostátní úrovni škrtat? Kde je společný, zájem státu a regionů?
Bude-li tato „regionalizace“ české politiky pokračovat, nejenže nebudeme schopni celostátních řešení, jako je reforma a dekomunizace justice, omezení hazardu nebo podpora znalostní ekonomiky, inovací a aplikovaného výzkumu. Dluhová služba naší země může v několika letech dosáhnout 250 miliard korun. To je o 100 miliard víc, než je rozpočet obrany, vnitra, školství a kultury dohromady. Potom nezbude než regionalizovat náklady, regionalizovat i škrty. Mělo by být odpovědností každého politika, jsme-li v krizi a zadlužení, umět tuto věc obhájit a debatovat i v regionu. Politika dvou tváří je dvousečná, jak vidíme celé toto léto. Regionalizace vývoje hospodářství, školství, podpory středních podniků i strukturální pomoci je klíčová, ale zároveň platí, že čím větší odpovědnost regionů za pestrost služeb, podmínek a vlastní možnosti, tím větší musí být spoluodpovědnost za celek.
Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)