Celostátní parlamentní volby se ve skutečnosti dějí v krajích. V krajích jsou stavěny kandidátky, kandidáti jsou znalci poměrů a potřeb svých krajů. Po svém zvolení ale budou odpovídat za stabilitu, prosperitu a bezpečnost naší země. Budou obhajovat prosazení národních zájmů, celostátní rozpočet, volbu presidenta, přijetí eura, vyslání vojáků do zahraničí nebo leasingové smlouvy na velké zbraňové systémy, zajištění rovných šancí na vzdělání či stanovení přiměřené zdravotní péče. Budou hlasovat o společné evropské legislativě třeba v boji s finanční kriminalitou, navrhovat našeho komisaře, odpovídat za kontrolu tajných služeb nebo za zákony proti korupci a praní špinavých peněz.

Politické strany proto významně řeší poměr celostátní kampaně ke kampaním krajským. Od ČSSD se již tradičně dá očekávat masivní „americký“ negativní útok proti ODS, jedno celostátní téma vybrané výzkumem: radar nebo poplatky. Nakonec je to právě ČSSD, která poplatky regionalizuje, v krajích k nim přistupuje různě. Chytlavé a voličsky zajímavé téma, které není dobře zvoleno, celostátní politiku rozbíjí. ODS nabízí univerzální Řešení v krajích i v celé zemi. Menší uskupení, s větším zastoupením voličů v hlavním městě, budou spíš řešit témata městského populismu: škrty kdekoliv, investice kamkoliv, reformy čehokoliv.

Strany s větší regionální voličskou základnou musí nutně přihlédnout ke krajským tématům. Jenže, stejně jako všichni se ocitnou v dilematu: jak opravdu postavit celostátní priority, jak nabídnout očekávaná krajská řešení.

Nejtěžší otázkou je: kde brát a nekrást? Hrozba zavírání nemocnic pro nedostatek prostředků je bolestí většiny krajů. Na krajské úrovni je zapotřebí slíbit jejich zachování. Na celostátní úrovni je proto potřeba slíbit navýšení prostředků ve zdravotnictví a tím i růst zadlužení. Stejná je situace ve vysokém školství: studium všem znamená více peněz na vzdělání, to platí pro kulturu, sociální oblast, dopravu. Odpovídající situace by potom byla, kdyby stejnou „prokrajskou“ politiku slibů provázela i krajská politika „škrtů.“ Umíte si představit, že namísto debat o škrtech na obraně, zahraničních misích, dálnicích nebo policii by proběhla debata o tom, kolik škrtne který kraj?

Výsledkem je, že o celostátních tématech, jako jsou celostátní reformy zdravotnictví, nebo financování universit, o reformě armády nebo znovuzřízení finanční policie, uslyšíte v Praze nebo maximálně v Brně, možná ve vzdělaném Hradci. V krajích tato témata neseženou tolik voličských hlasů. Přes všechny výkřiky magistrátů, webové adresy protikorupci.cz, není korupce řešitelná ani v Hradci ani ve Varech. Korupce, která pije krev nás všech, je řešitelná jen celostátní úpravou: agentem provokatérem, specializovaným státním zástupcem, beztrestností udavače, systémovou prací obnovené finanční policie FIPO. Je to tak, že celostátní politiku lze debatovat jen v hlavním městě. Všude jinde jde o vodovody, čističky nebo obchvaty měst, jakkoli jsou důležité a jsou legitimní součástí zejména krajských nebo komunálních agend. Je to tak, že v regionech budeme slibovat a na celostátní úrovni škrtat? Kde je společný, zájem státu a regionů?

Bude-li tato „regionalizace“ české politiky pokračovat, nejenže nebudeme schopni celostátních řešení, jako je reforma a dekomunizace justice, omezení hazardu nebo podpora znalostní ekonomiky, inovací a aplikovaného výzkumu. Dluhová služba naší země může v několika letech dosáhnout 250 miliard korun. To je o 100 miliard víc, než je rozpočet obrany, vnitra, školství a kultury dohromady. Potom nezbude než regionalizovat náklady, regionalizovat i škrty. Mělo by být odpovědností každého politika, jsme-li v krizi a zadlužení, umět tuto věc obhájit a debatovat i v regionu. Politika dvou tváří je dvousečná, jak vidíme celé toto léto. Regionalizace vývoje hospodářství, školství, podpory středních podniků i strukturální pomoci je klíčová, ale zároveň platí, že čím větší odpovědnost regionů za pestrost služeb, podmínek a vlastní možnosti, tím větší musí být spoluodpovědnost za celek.

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)