Občanská demokratická strana rok poté, co převzala vládu nad Českou republikou, nepředvádí nic jiného než koktejl arogance, nezodpovědnosti a prznění demokracie. Nepřekvapilo by to u extremistického subjektu bez politické praxe a intelektuálního zázemí. U klíčového uskupení tuzemské pravice však jde o skandální zahrávání si s osudem a zahraniční pověstí celého státu.

Mohutný tok dává dohromady spousta malých potůčků. Vezměme si poslance Davida Šeicha, jemuž loni policisté naměřili za volantem 2,4 promile. Dnes je hrdým spoluautorem návrhu na změnu bodového systému, pochopitelně ve směru úlevy řidičům. Šeichův spolustraník Jaroslav Kubera se zase v Senátu domáhá nárůstu platů zákonodárců, aby kopírovaly platy europoslanců. Nejenže dorovnání mezd zbylých Čechů do evropské výše jej nezajímá. On navíc klidně se svojí revoluční iniciativou přichází v době, kdy nám pravicová koalice utahuje opasky. Své o tom vědí státní zaměstnanci, střední vrstvy i důchodci…

Mirek Topolánek v čele vlády bezelstně po restauracích přemítá o vyškrtnutí Prahy ze seznamu památek UNESCO (prý bychom tím na sebe upoutali ještě větší pozornost turistů). Dopisy, které mu chodí do Strakovy akademie a v nichž je informován o nepravostech kolem jeho věrného stínu Dalíka, předává svému (ne)poradci, aniž by ten byl pracovníkem Úřadu vlády. Oficiální korespondenci tak premiér volně nechává kolovat světem. On si to přece může dovolit!

Pokud dosud někdo pochyboval o obrázku ODS coby kozla zahradničícího na malebném českém záhonku, nechť si přečte stenozáznam středeční schůze Senátu. Občanští demokraté tam zatrhli diskusi nad vládní předlohou hospodářských reforem. Podle Masaryka je demokracie diskusí. Podle Topolánkovy party nejspíš pouze převodní pákou sloužící úzkým stranickým grémiím. Výkonná rada ODS se sobotním usnesením dokonce pochlubila, že „vítá nekonfliktní projednání a schválení reformních kroků vlády v Senátu“. Mimochodem, za žvanírnu označil parlament již Klement Gottwald. Na své modré žáky by mohl být pyšný.

Ne snad že by tendence svévolně nakládat s nabytou mocí byly výsadou výhradně zdejších konzervativců. Personální rošády na ministerstvech či účelová sestavování mediálních rad se opakují takřka v každém volebním období. Správcovství si u nás s nadvládou plete ledaskdo. Ovšem v případě ODS lze setrvale sledovat frapantní přehlížení pravidel, lavírování na hranici morálky a natahování trpělivosti lidí s demokratickým zřízením na krajní mez.

Po zkušenostech s přístupem kabinetu při obhajobě záměru umístit v ČR komponenty americké protiraketové obrany, o němž se žádná partaj před volbami nezmínila, by už se nikdo nemohl divit, kdyby předseda ODS zítra oznámil, že se rozbíhá osvětová kampaň, jež nám má vysvětlit, proč je v zájmu země, její bezpečnosti a prosperity, abychom se smířili se stávajícím politickým aranžmá napořád. Vždyť volby zdržují stejně jako debaty s opozicí v Senátu.

Právo 24.9.2007