Je však korupce skutečně tak nebezpečná? Může být. Ovšem nebezpečná může být i neschopnost úředníků a politiků. Určitě i vy osobně znáte aktivní blbce a slony v porcelánu. Ani lidská lenost není neškodná. Lenost je přirozenou vlastností téměř každého člověka a její projevy jsou ... záludné ...

Jak je možné, že státy nejsou schopny se korupce, neschopnosti a lenosti ouřadů a politiků zbavit? Kdo zažil socialismus, zná odpověď. Všechny poskytované a monopolizované státní služby podléhají plánu. Říká se mu rozpočet. Ten se tvoří tak, že se partička odborníků snaží odhadovat potřeby občanů a tyto spočítané potřeby pak prostřednictvím vlastního aparátu naplňovat. Za socialismu byl důsledek na první pohled patrný – všeobecná chudoba. Chudoba vznikající díky současnému stavu – nazval bych ho byrokratismem – není patrná na první pohled. Bohužel. Jen zjevná chudoba je totiž dostatečnou motivací k překonání naší vlastní lenosti.

Pokud to chceme změnit, je potřeba realizovat následující kroky:
1. Na vládě a úřadech nezávislé informování veřejnosti o tom, kolik vlastně občané platí za každou konkrétní službu.
2. Důsledná decentralizace státní moci alespoň na úroveň krajů, ale raději na úroveň „okresů“ a obcí. Důsledná decentralizace moci znamená, že pravomoci k výběru daní i odpovědnost za služby má kraj, “okres“, nebo obec.
Je sice pravda, že v obcích jsou možná úředníci ještě zkorumpovanější, neschopnější a línější, ale občané nad nimi mají mnohem větší moc. Jeden volební hlas v malé vesnici znamená totiž víc, než stejný hlas na úrovni státu, Evropy, světa. Navíc si pak mohou samosprávné oblasti v poskytovaných podmínkách konkurovat.
3. Uvolnění monopolu u služeb, u kterých si to bude přát podstatná část obyvatel samosprávné oblasti. To znamená, že občan nebude nucen za službu platit, pokud ji nechce využívat.
4. Uvolnění státem kontrolovaných cen a dalšího omezování/zvýhodňování určitých skupin obyvatelstva na úkor všech ostatních. Pokud stát chce, může domnělé sociální nespravedlnosti dotovat ze sociálně zaměřených daní. Stav, kdy je například díky regulovaným nájmům pro občana prakticky nemožné se přestěhovat do oblasti, která lépe prosperuje, má lepší životní prostředí nebo je její starosta prostě jen důvěryhodný sympaťák, pokládám za velmi nespravedlivý.

Pokud vám ouřadové a politici budou tvrdit, že to bez nich nejde, nevěřte jim. V minulosti existovaly a prosperovaly systémy, kde to bez politiků šlo. Zeptejte se na Islandu.
Pokud vám budou tvrdit, že v moderní době některé služby stát prostě musí poskytovat, protože by to nikdo jiný nedělal, a pokud by to dělal, tak mnohem hůř, nevěřte jim. Žijeme ve světě globálního obchodu a velmi efektivního šíření informací. Navíc žijeme v době celosvětově nevídaného blahobytu. Koupit se dá za přijatelných podmínek prakticky cokoli. Jen je třeba být trochu míň líný a začít se o svůj vlastní život trochu víc starat.

(autor je kandidát do PSP za LiRA/LiberaloveCR)