POLITIKA: Kořeny politiky KDU-ČSL
Ve druhé kapitole Manifestu se píše zhruba toto:
Proletariát využije svého politického panství k tomu, aby postupně vyrval buržoazii všechen kapitál, soustředil všechny výrobní nástroje v rukou státu, tj. proletariátu zorganizovaného v panující třídu, a co nejrychleji rozmnožil masu výrobních sil.
To se ovšem může stát nejprve jen despotickými zásahy do vlastnického práva a do buržoazních výrobních vztahů, tedy opatřeními, která se zdají ekonomicky nedostatečná a neudržitelná, která však v průběhu hnutí přerůstají sama sebe a jsou nevyhnutelná jako prostředek k převratu v celém způsobu výroby.
Tato opatření budou ovšem podle různých zemí různá.
V nejpokročilejších zemích může však být téměř všeobecně použito těchto opatření :
1. Vyvlastnění pozemkového majetku a použití pozemkové renty na výdaje státu.
2. Silně progresívní daň.
3. Zrušení dědického práva.
4. Konfiskace majetku všech emigrantů a rebelů.
5. Soustřední úvěru v rukou státu prostřednictvím národní banky se státním kapitálem a výhradním monopolem.
6. Soustřední dopravy v rukou státu.
7. Zvýšení počtu národních továren, výrobních nástrojů, získávání nové orné půdy a meliorace pozemků podle společného plánu.
8. Stejná pracovní povinnost pro všechny, zřízení průmyslových armád, zejména pro zemědělství.
9. Spojení zemědělské a průmyslové výroby, úsilí o postupné odstranění rozdílu mezi městem a venkovem.
10. Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Odstranění tovární práce dětí v její dnešní podobě. Spojení výchovy s materiální výrobou atd.
Když si nahradíte v prvním odstavci slovo "proletariát" slovy "politická strana" nebo "politické strany" a slovo "buržoazie" slovem "obyvatelstvo", dostanete překvapivě výstižný obrázek dnešní politiky. Že se jedná i o politiku KDU-ČSL, je ale vzhledem k jejímu údajně křesťanskému základu velmi překvapivé.
Vyvlastnění: KDU ČSLvždy podporovalavyvlastňování soukromě vlastněných domů formou regulace nájemného. Čili systematicky zabraňuje tomu, aby majitelé mohli řádně užívat svého majetku, svobodně s ním disponovat (například rozhodnout se, zda jej chtějí pronajímat a komu) a neustálým prodlužováním lhůt pro konečnou deregulaci zabraňuje tomu, aby majitel mohl svobodně sjednat s nájemníkem výši nájemného na základě rovnoprávné, oboustranné dohody.
V tomto případě politici KDU-ČSL (a nejen této strany) navíc ještě lžou, protože regulaci zdůvodňují nutností ohledů vůči "sociálně slabým".Ve skutečnosti hájí zájmy úzké privilegované vrstvy, která měla to štěstí, že z vůle státu zdědila nájemní smlouvy po jedné nebo obou předchozích smluvních stranách. U žádného jiného typu smluv totiž neexistuje zákonem dané právo dědit smluvní vztah. Do privilegované vrstvy uživatelů regulace patří již desítky let např. poslanec Křeček, který s měsíčním příjmem přes 100 tisíc Kč rozhodně nepatří mezi "sociálně slabé", a to je jen jediný případ z mnoha.
Progresivní daň: to je přesně jedna z programových priorit, kterou formuloval pan Svoboda na sjezdu KDU-ČSL. Kromě toho, že daň z příjmu je také vyvlastněním majetku, že je taková daň vysoce nespravedlivá, je také ve svých dopadech vysoce nevýhodná pro rodiny s více dětmi, jejichž podporu KDU-ČSL již řadu let úspěšně předstírá. Je celkem zřejmé, že kdo má více dětí, musí vydělávat podstatně více peněz, chce-li svým dětem dopřát stejný životní standard jako rodiče s pouhými jedním nebo dvěma dětmi. Jistě si nikdo nemyslí, že almužna (sleva na dani) ve výši zhruba 11000 korun na dítě postačí na pokrytí všech výdajů, které má rodina se zaopatřením dítěte (jenom školy v přírodě, letní tábory, cena MHD a stravné vyčerpají celou tuto částku). A kde se vezme ten zbytek? Táta nebo máma na něj musí vydělat, dítě si samo na svou obživu nevydělá! A co s tím udělá bratr Svoboda? Bratrsky ho zdaní! Nejvyšší sazbou, pochopitelně, protože se jedná o "slevu na dani", nikoliv o snížení základu daně. Pan Svoboda ale ve svém dojemném projevu na sjezdu zapomněl dodat, že ten bratr, který takto bratrsky zdaňuje, je ten, který bere, nikoliv ten, který dává. Podobně bratrsky mne kdysi na ulici oslovil jistý bratr s nožem v ruce, když mne bratrsky požádal, abych se s ním bratrsky rozdělil o obsah svojí peněženky (bratrsky dostal vše a na mě bratrsky nezbylo nic).
To jsou tedy jenom dva body z politického programu KDU-ČSL, politické strany "křesťanů" (správně bychom spíše měli říci "marxistů chodících do kostela").
A jak by asi dopadlo porovnání politického programu KDU-ČSL se zásadami Kristova učení?
- Nikde v Novém zákoně nenajdete místo, kde by Ježíš Kristus vyzýval nějakou politickou skupinu (v jeho době by to byli v textu NZ vícekrát zmiňovaní "farizejové" a "saducejové") "jděte, poberte bohatým majetek a rozdejte ho chudým". Vždy pouze vybízí bohaté, aby svůj vlastní majetek rozdávali. To je veliký rozdíl: taková charita je poctivá a spravedlivá (dávám ze svého, nikoliv z cizího) a je konána dobrovolně (nikoliv mocensky, ozbrojeným státem, pod hrozbou vězení nebo násilného vyvlastnění).
- Nikde Kristus nevyzývá lid, aby dával ze svého bohatým nebo politikům, jako je Křeček, Svoboda, Paroubek a podobně. Příjemcem charity mají být vždy zejména sirotci a vdovy, tedy osoby bez hlavního živitele. Nic, co by se podobalo dnešnímu systému, kdy si stovky politiků nechávají zaplatit svůj nadprůměrný luxus z peněz sebraných lidem, kteří sotva vyjdou s platem, v křesťanských posvátných knihách nenajdete.
- Ve Starém i Novém zákoně je, co se práce a mzdy týče, kladen důraz na to, že dohodnutá mzda musí být vyplacena. Nikde Bůh neříká, že dělník má jednu čtvrtinu až jednu polovinu svého výdělku odevzdat někomu, kdo mu bude peníze postupně "vracet" na účely, jež uzná za vhodné, nebo z něj dokonce bude rozdávat druhým.
- Nikde se tam také neříká, že spravedlivá mzda je taková, kterou si jednostranně stanoví najatý dělník (v dnešním kontextu zaměstnanec) bez souhlasu svého zaměstnavatele. Podobně lze aplikací téhož principu odvodit, že spravedlivé nájemné nemůže být stanoveno bez souhlasu jedné ze smluvních stran, například pronajímatele, jak je u nás v posledních dvaceti letech běžné.
Takhle bychom mohli pokračovat celé hodiny a vždycky bychom porovnáváním s písemnými zdroji pravděpodobně docházeli ke stále stejným závěrům:
1) Praktické prvky lidovecké politiky jsou v zásadě marxistické, s jedinou výjimkou, a tou je přihrávání peněz katolické církvi (nebo všem církvím, ale to jen v případě, že by to příliš bilo do očí).
2) V programových zásadách lidovecké politiky nenajdete, kromě frází, téměř nic křesťanského. Právě naopak - pokud si vezmete do ruky údajný základ politiky lidovců, který má být v Božím slovu, zjistíte, že konají pravý opak toho, co je psáno v Bibli.
Když k tomu všemu připočítáme vyhnání menšiny několika málo lidí, kteří si zachovali zdravý rozum, neměla by se zbylá strana většiny (rusky "bol'šinstvo") nazývat pro větší výstižnost KDU-ČSL(b)?
