Blok proti islámu dokonal rozvod s Úsvitem a rozhodl se pro transformaci v samostatný politický subjekt. „Úsvit chtěl podvozek, na kterém vyveze znovu své poslance do parlamentu, ale my nyní máme vlastní auto a řídit si ho budeme sami!“ pravil v prohlášení, kde se oznamuje připravovaný vznik nové strany, dosavadní lídr bloku Martin Konvička.

V médiích pak probleskla informace, že nové auto „konvičkovců“ by se mohlo jmenovat Alternativa pro Česko, zkratkou APČ, z čehož se odvíjí i údajně pracovní název Apači.

Vinnetou by se sice musel obracet v hrobě a Václav Klaus, podporovatel Alternativy pro Německo, označil použití názvu Alternativa pro Česko za krádež, nicméně název ani symbolika ještě schváleny nejsou, o dalším postupu má jednat sněm Bloku proti islámu 28. května.

Akční rada bloku zatím jen pověřila „místopředsedu Hampla založením nového politického subjektu hájícího zájmy lidu této země, bojujícího proti islámu a bruselským socialistickým praktikám.“

Avizovaný vlastní automobil je tedy zatím jen snem, a byť se čeští antiislamisté evidentně chtějí inspirovat relativně úspěšnou Alternativou pro Německo, zatím jsou spíše fotbalovým klubem z okresního přeboru, který začal pošilhávat po Bundeslize.

Alternativu pro Německo původně založili ekonomové a byla reakcí na dluhovou krizi a na potíže s eurem. Těšila se tudíž jisté podpoře v etablovaných vrstvách německé společnosti. K jejímu posunu směrem k protiimigračnímu a protiislámskému subjektu i k úspěchům v zemských volbách notně přispěla politika stávající spolkové vlády.

Oproti tomu česká vláda i skoro všechny české politické strany od začátku zaujímají k migrantům velmi negativní postoj. A byť prezident Miloš Zeman vystoupil s Blokem proti islámu společně na Albertově, spíše ho jen využil pro své vlastní cíle.

Rozchod protiislámského bloku s Úsvitem způsobily spory o peníze na volební kampaň. Avšak Konvičkovi „Apači“ nyní v tomto ohledu – obrazně řečeno – mají holá pozadí. A jelikož známé lidové rčení „Bez peněz do hospody nelez“ lze plně vztáhnout i na politiku, klíčovým problémem pro novou stranu bude otázka financování.

Martin Konvička se sice může vykázat zástupy příznivců na internetu, ovšem svolá-li demonstraci, účast je již slabší. Členské příspěvky mu pokladnu asi moc nenaplní – vybere sotva na tři billboardy. Lid, zvláště ten, který je přitahován populisty Konvičkova typu, je už zkrátka takový – u internetu se rozpálí, když má ale něco konstruktivního udělat, natož přispět třeba jen pětistovkou, emoce se rychle mění v pasivitu.

Martin Konvička i lidé kolem něj, mimochodem zpravidla osoby bez špetky osobní přitažlivosti, jsou tak v tuto chvíli spíše spolkem zoufalců, jenž doufá, že ho migrační krize vynese na politické výsluní. Budou sice otravovat vzduch, mocensky však ze strachu z migrantů pravděpodobně vytěží jiní.