Stále více indicií napovídá, že končí léta s českou levicí u moci. Zásluhu na tom má nejen kyvadlo voličských nálad, které odjakživa kmitá odprava doleva a zpět. Ale také aktuální vůle středových a pravicových stran integrovat se do dvou předvolebních bloků. Naopak osamocené levicové partaje místo na výsluní opouštějí.

Sociální demokraté a komunisté paběrkovali už v minulých sněmovních volbách, trend se potvrdil i v posledním krajském a senátním klání. Volební modely jim odhadují v lepším případě lehce nadpětiprocentní výsledek, ale také možná výsledek podpětiprocentní. Oranžoví voliči se rozprchli mezi babišovce, Piráty nebo Starosty a nezlákala je zpět ani červená mikina populárního ministra vnitra.

Kde jsou ty časy, kdy Jan Hamáček v roli předsedy ČSSD hovořil o odražení se ode dna. Nebo když šéf ANO Andrej Babiš tvrdil, že pozváním do své vlády sociální demokracii zachránil. Nyní je už snad všem jasné, že na tomto spojení Lidový dům nevydělal.

A komunisté už vůbec ne. Přestali být protestním, antisystémovým subjektem a oblékli háv salónní strany, která má vliv i na vládu. Radikální sympatizanty tím ztratili ve prospěch SPD a ti, kterým se Babišův styl zamlouvá, odešli ke hnutí ANO.

Paradoxní je, že levicoví voliči přesto mohou být s úrodou posledních let spokojeni. Sociální demokracii se podařilo prosadit řadu věcí, občas za spolupráce ANO a KSČM, občas přes jejich počáteční odpor. Zrušila se karenční doba, vzrostly důchody, platy státních zaměstnanců i minimální mzda, došlo na náhradní výživné a čerstvě také na dětské přídavky. Potíž je v tom, že ČSSD do změn v sociální politice investuje síly – a hnutí ANO pak líže smetanu.

Bude zajímavé sledovat, jestli sociálním demokratům ke vzbuzení zájmu příznivců naopak nepomohou prohry. S partnery z ANO se rozešli v pohledu na daňový balíček i na penzijní reformu. Mají tedy příležitost oslovit ty občany přející si silný stát, který jim bude oporou jak v produktivním věku, tak ve stáří, a to i za cenu většího výběru daní. Premiér Babiš s ministryní Schillerovou se totiž přiklonili k názoru typickému pro pravicovou ODS, že lidé se mají o sebe postarat sami a stát jim k tomu má dopřát prostor i peníze.

Je ale otázka, jestli oživení klasického pravo-levého střetu nepřišlo pro sociální demokracii pozdě. Není už natolik pokládána za přívažek ANO, že v lidech nevyvolá pocit, jak je pro ně potřebná?

Ne náhodou se už vedou spekulace, jestli parketu komunistů neobsadí radikální pravice plus nové roztříštěné levicové straničky a jestli místo po ČSSD nezabere ANO nebo Piráti. Babišovo počínání z posledních týdnů nasvědčuje, že se chystá přizpůsobit příští středopravicové parlamentní většině. Piráti se sice sociálním demokratům v sociální nebo zahraniční politice dost podobají, ale převažující sázka na individualismus je řadí maximálně tak k levicovým liberálům.

Může se tedy stát, že podobně jako v roce 2010 vymizel nakrátko ze sněmovny proud křesťanskodemokratický, bude se na čas, do polití živou vodou, poroučet proud sociálnědemokratický. Aspoň by se v něm oddělilo zrno od plev a mohl by zapracovat na srozumitelnosti svého poselství.

U komunistů nevyšla cynická sázka na jejich vymření. Pokud skončí, bude to jen proto, že zpohodlněli a přestali mít co nespokojeným voličům nabídnout. Sociální demokracie prokázala v evropském kontextu podstatně delší životnost. Lepší podmínky přežít má i u nás. Jak na to, už někteří její předáci pochopili.

A tak probíhá oťukávání nad možnou předvolební spolupráci se Zelenými nebo se po vzoru pardubického hejtmana Netolického hledají silné nezávislé osobnosti na kandidátní listiny. Sociální demokracie vzešla z občanské společnosti – nejen odborů, ale i dalších pestrých spolků a aktivit. To jen postupem času na to zapomněla, zkonzervativněla a schovala se v kancelářích a zasedačkách.

Kdyby pokus oživit ČSSD a dát jí ostřeji řezaný program vyšel, mohla by i při volebním zisku, se kterým by do sněmovny pronikla jen těsně, uplatnit svůj široký koaliční potenciál. Zvlášť kdyby se o tom, kdo nominuje příštího premiéra, rozhodovalo mezi tandemem Pirátů se Starosty a hnutím ANO. Možná by jí ale neuškodilo napravit chybu z minula a zotavit se v opozičních lavicích. Jde pochopit snahu promlouvat do chodu státu, zvlášť když bude hrozit šetření na veřejných službách, platech a mzdách.

V delším horizontu je ale důležitější upevnit levicový elektorát a přesvědčit jej, že ani česká sociální demokracie pod tlakem různých ekonomických nebo migračních krizí ještě definitivně nerezignovala na hodnoty svobody, spravedlnosti a solidarity, ani na evropský humanismus a internacionalismus.

Kdyby do budoucna mělo kyvadlo kmitat jen mezi různými odstíny pravice a populistickými hnutími řízenými měňavkovitými manažery, byli bychom o mnoho chudší.

Autor je politický analytik

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus