Často slýcháme, že je komunistická strana nereformovatelná. Za důkaz slouží výtažky z programu nebo projevy čelných členů. Nejlépe se to ale dá popsat na personálním zapouzdření a zpomaleném chodu KSČM.
Kdekdo v ní si myslí, že má předseda Vojtěch Filip nejlepší politická léta za sebou. Málokdo je ale ochoten uvažovat o jeho brzkém vystřídání. Lídr, jemuž víc než chrlení nápadů a rétorické figury jdou procedury a byznys, kdysi KSČM stabilizoval.
Dnes je však symbolem nehybnosti. Komunisté sice drží pod krkem Babišovu vládu, leč nic ze svých radikálních programových tezí jí nevnutili. Pouze se tváří, že jsou důležitější než kdy předtím.
Nejhlasitějším kritikem srůstání KSČM s establishmentem je bývalý místopředseda Josef Skála. V sobotu, ještě před schůzí komunistického ústředního výboru, otiskly Haló noviny článek Zdeňka Zbytka, před listopadem vlivného vojáka, dnes podnikatele s širokým vlivem sahajícím až na Pražský hrad.
Připomněl v něm, že „Josef Skála je svazáckým a komunistickým funkcionářem již půl století“. Dále citoval názor svých přátel, jež Skálu znají, že „jde o bezskrupulózního svazáckého a mladého komunistického kariéristu, který v 70. letech ještě ani pořádně nevystudoval a již se začal vydávat za novináře-filozofa“.
Již tehdy prý patřil k těm, co „lidem kázali socialistickou vodu, a přitom sami pili socialistickou vodku, navíc ve stylových hotelích a zařízeních SSM, jako byl např. Bílý koníček v Praze na Bílé hoře.“ V závěru pak Zbytek dodává, že „by bylo jistě zajímavé, kdyby Josef Skála veřejnosti sdělil, komu vlastně pomáhá a komu vlastně slouží“.
Podobnost se slovníkem komunistických tiskovin ze 70. let jistě není náhodná. Prostě jeden uvědomělý soudruh si vyřizuje účty s druhým. I k tomu bychom našli řadu historických paralel.
Skálovo volání po odstavení Filipa nejvyšší orgán KSČM odmítl. Zároveň byl vysloven „zásadní nesouhlas“ s platformou Restart, která má ve svých řadách část stalinistů, část liberálů, ale též schopné komunální politiky, a podobně jako Skála kritizuje slabou akceschopnost partaje i její spolupráci s Babišem. Přislíbena byla jen aktualizace programu.
Přesto by se dusno uvnitř KSČM dalo dál krájet. Zmiňme namátkou výpad europoslance se solidní pověstí Jaromíra Kohlíčka proti poslanci české Sněmovny Jiřímu Dolejšovi, obdařenému rovněž solidní pověstí. Kohlíček – když tak kolegu poslouchá – vznáší pochyby, zda se vůbec jedná o komunistu.
Dolejš ale už musí být zvyklý. Oponenti mu též podsouvají zálusk na Filipovo křeslo, ačkoliv sám řekl, že čas ke střídání dosud nenastal a že šanci by po Filipovi měli dostat mladší lidé, než je on.
Osobou, kterou si k takovému účelu KSČM zjevně vychovává, je europoslankyně Kateřina Konečná. Na komunistické poměry je považována za opatrnou proevropskou liberálku, zároveň se ale ví, že v mnoha oblastech včetně zahraniční politiky umí formulovat velmi tvrdá stanoviska.
Cestu k ní si, snad pro její progamatismus, našel i Filip, jemuž nyní dělá místopředsedkyni. Zkušeností má už fůru, přesto je však ve svých 37 letech považována za mladou političku, která si ještě musí počkat, než bude instalována na vrchol.
Otázka je, zda to KSČM stihne dřív, než zmizí z výsluní. Na levici pytlačí ANO, SPD, mezi mladými i Piráti. Tyto týmy různými akcenty přetahují voliče, které už nebaví čekat, až se komunisté rozhýbou, a sledovat, kdo ze soudruhů či soudružek bude vybrán za správce skanzenu.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus