O víkendu se stala pozoruhodná věc: Komunistická strana Čech a Moravy zaujala stanovisko k napětí v české společnosti.

Říká se v něm: „Dnes, stejně jako kdysi, slouží nenávistné kampaně a tzv. jednoduchá řešení pouze k tomu, aby zabránily lidem přemýšlet nad opravdovými příčinami a viníky krize. Vyvolávání strachu a paniky má umožnit omezit demokratická práva a umlčet nepohodlné názory. KSČM je strana internacionální. Víme, co je solidarita, umíme pomáhat slabým a bezbranným a nebojíme se to nahlas říci. Nepřikloníme se k těm, kteří šíří xenofobii a strach.“

Zároveň špičky KSČM u příležitosti 77. výročí okupace Československa nacistickým Německem uctily u Petschkova paláce památku obětí a předseda strany Vojtěch Filip varoval před opětovnou fašizací.

Na postoji komunistů je zajímavé, že v takto srozumitelné podobě přicházejí se značným zpožděním. Možná už si soudruzi něco ve svých řadách špitli i dřív, ale navenek nic neproniklo.

Zato když se něco děje, třeba probíhají demonstrace proti islámu, nebo si ústa na špacír pouští Miloš Zeman, a veřejnost by názor KSČM mohl zajímat, rudý koutek - s výjimkou soukromých glos místopředsedy Dolejše - mlčí. Je to náhoda, nebo záměr?

Je přeci dobře známo, že k onomu šíření xenofobie a strachu sympatizanti naší krajní levice leckdy přispívají nebo těmto trendům podléhají. I když přesnější označení by mělo znít „konzervativní levice“, poněvadž KSČM už dávno nepůsobí progresivně a internacionalisticky. „Slabým a bezbranným“ uprchlíkům nepomáhá ona, ale levicoví aktivisté vzhlížející se v uskupeních, jakými jsou Syriza či Podémos, dále zelení a část sociálních demokratů.

Jiří Dolejš se netají názorem, že „antiislamismus je jen hloupá kulturní nenávist“ a paušální napadání těch, co se modlí k Alláhovi, mu připomíná pogromy vůči židům. Kdy ale něco podobného zaznělo od reprezentantů většinového komunistického proudu, například Filipa či šéfa poslanců Kováčika?

Větší akceschopnost a větší radikalitu KSČM požaduje její letitý aparátčík Josef Skála, který hodlá být na květnovém sjezdu Filipovým vyzyvatelem v klání o předsednickou židli. Migrační krize se ale zjevně týkat nemá.

Když na ni přijde řeč, namátkou v rozhovoru pro časopis Týden ze 14. března, Skálu, který je přitom vzdělaný muž a charismatem Filipa převyšuje, víc zajímají konspirační teorie, kdo za tím vším pohybem je. Američané, jak jinak, to oni prý nejen rozvrátili severní Afriku a Blízký východ, ale usilují též o oslabení Evropy. Jinak konzervativec Skála stojí za pojetím národních zájmů, které prosazuje prezident Zeman.

V domácích tématech by však víc zápasil s miliardářem Babišem o voliče naštvané tím, jak se rozkrádají veřejné peníze. Což je další oblast, v níž KSČM zaspala. Spoléhá se na pravidelný zisk hlasů protestních voličů, kteří by ji vhodili do urny, i kdyby v programu měla jen, že slunce ráno vychází a večer zapadá.

Přitom se v něm dočteme mnohem víc. Dokonce si troufnu tvrdit, že je moderní a dynamický. Jenže šedivá je teorie a zelený strom života.

V reálu komunisté připomínají v lepším případě líné kapry spokojeně dožívající v bahnitém rybníku, v případě horším nostalgiky, kteří se nestydí uctívat revoluční odkaz 25. února. Žijí si ve svém paralelním světě, jen občas utrousí cosi proti xenofobii, strachu a fašizaci, aby pak dál přihlíželi, jak jejich ovečky aplaudují vlkům z krajní pravice.

Je to podobné, jako když ve slovenské obci vypálené nacisty získá čtvrtinu hlasů neofašista Kotleba. Zatímco se rozdíly mezi politickými extrémy smazávají, KSČM šustí papírem.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus