Předseda KSČM Filip podle iHned.cz nabízí socialistům „novou omluvu“ za 41 let totality. Výměnou za to požaduje účast KSČM ve vládě s ČSSD. ČSSD by musela jako svůj „ústupek“ zrušit tzv. Bohumínské usnesení, které zakazuje spolupráci ČSSD s KSČM. Toto usnesení se dnes ale stejně v ČSSD interpretuje tak, že spolupráce s KSČM je „nepřijatelná“ pouze jako přímá koalice, nepřímá podpora KSČM vládě ČSSD tímto usnesením stejně není vyloučena. A na krajské úrovni se už česká komunistická a socialistická levice docela pobratřila. Stanovisko Filipa, že program KSČM je již kompatibilní s programem ČSSD, je tvrzením na úrovni poplašné zprávy. Všude jinde by takové přiznání vedlo k bouři v sociálních demokraciích. Ne tak u nás. Tak zvaná Vyšehradská výzva několika signatářů z řad ČSSD o tom, že ČSSD příliš času věnuje politickému marketingu a málo svému programu, by po Filipově prohlášení měla úplně jiný význam. Poté, co se k této výzvě přidal i Paroubek, však signatáři zplihli. Paroubek tak použil známý trik. Nemůžeš-li něco zastavit, postav se tomu do čela.

V ČSSD vzbudil návrh komunistů jisté pozdvižení. V poslední době velmi agilní Zdeněk Škromach tvrdí, že případná nová omluva KSČM za svou totalitní minulost stejně nebude znamenat ochotu ČSSD ke koalici s komunisty. Filip na tuto odpověď reagoval tím, že se ČSSD chystá na „velkou koalici“ s ODS. Škromach se také nedávno vyjádřil i k předvolebnímu programu ČSSD a k pozici předsedy ČSSD. Sebevědomě prohlašuje, že „Paroubka nebude ČSSD uklízet“, protože to „není třeba“. S normální dávkou rathovsko-paroubkovské jízlivosti bych okomentoval tento výrok tak, že Paroubka není především kam uklidit. Poslední kroky Filipa kolem případné další omluvy a bohatý fotografický dokumentační materiál domluv Paroubka s Filipem z poslanecké sněmovny jsou více než výmluvné. Soudruzi už prostě nechtějí hrát podřadnou roli v plánech ČSSD. Jak ostatně zdůraznil Filip, voliči levice by měli dostat „jasný signál“. Jak je patrné, šéf komunistů je přesvědčen o tom, že jen navrhovaná omluvná akce protře levičákům zrak a oni pak s radostí a bez obav hodí do říjnových uren hlas pro českou levici, jedno komu.

Příliš jsem nevěřil tomu, že levice přistoupí na mimořádné volby v podzimním termínu letošního roku. Prostě proto, že se v tomto období bude připomínat pád komunistického režimu v Česku a v celé východní Evropě. Média budou plná vzpomínek pamětníků, přímých účastníků listopadových událostí roku 1989 apod. To je zřejmě v pozadí Filipovi ochoty se opět „omluvit“. Vždyť ještě ne zcela dávno Filip tvrdil, že další omluvy za komunismus v Česku není potřeba. Situace se ale změnila. Najednou už vítězství levice není vůbec jisté a každý z vůdců levicových stran musí udělat nějaký ten vstřícný krok. Já osobně bych uvítal něco zcela jiného. To kdyby Filip vystoupil s tím, že jako vstřícný krok k dvacátému výročí pádu totality oznámí ukončení činnosti KSČM. To by byla bomba! A zcela na závěr. Mohl by nám soudruh Filip připomenout, kdy že se komunisté omluvili za čtyřicet jedna let totality poprvé? Marně pátrám v paměti.