Asi nikdo z ODS by si nepřál víc jednobarevnou vládu než ministr zdravotnictví Tomáš Julínek. Jeho největším nepřítelem při prosazování reforem totiž nejsou opoziční poslanci, ale členové malých stran vládní koalice. Jen co se mu podařilo lidovecké zástupce ve vládě přesvědčit o podpoře tří reformních zákonů - o záchranné službě, zdravotních službách a o specifických zdravotních službách -, ozvalo se „svědomí“ poslaneckého klubu KDU-ČSL. A požaduje vzít rozhodnutí nazpět.

Nelíbí se mu novela o specifických zdravotních službách, která umožňuje příslušnicím ostatních států Evropské unie podstoupit potrat v České republice. Lidovci na svém stanovisku trvají, přestože hrozí žaloba nebo pokuta ze strany EU, protože by neschválení novely mohla považovat za diskriminaci svých občanů.

Další důležitou součástí reformy, která lidovcům činí problémy, je novela zákona o veřejném pojištění. Ta určuje nejen zákroky, na něž má pacient právo, ale i jejich časovou lhůtu. A rovněž přesně stanoví standardní služby a ty, za něž si pacienti budou muset připlatit.

Potřebu novely zdůvodňuje ministerstvo tím, že pacienti, kteří dnes platí stejné pojištění, mají rozdílný přístup ke zdravotní péči. Situace se liší nejen dle pojišťovny, u které je pacient registrován, ale i podle kraje. „Někdo dostane špičkovou endoprotézu, jiný tu nejlevnější. To je dnes naprosto běžné. A nenalhávejme si, že tyto služby nejsou předmětem korupce,“ tvrdí první náměstek ministra zdravotnictví Marek Šnajdr. Stanovení jasných limitů mělo tento stav změnit.

KDU-ČSL na zákoně vadil paragraf, který vymezoval úhradové standardy. Lidovci nepovažovali tuto definici za dostatečnou a minulý čtvrtek během jednání vlády o zdravotních reformách požadovali příslušnou část vypustit. V odstavci ministerstvo navrhovalo, aby v případě několika adekvátních léčebných postupů se srovnatelnými výsledky zvolily zdravotní pojišťovny ten levnější. KDU-ČSL na to nechtělo přistoupit. Podle ní by hrozilo, že by pacienti nemuseli dostat nejlepší, ale nejlevnější léčbu. Julínkovo ministerstvo nakonec lidovcům ustoupilo a sporný paragraf změnilo. Nyní se v paragrafu uvádí, že pacient má dostat péči odpovídající jeho zdraví a účelu, kterého se má dosáhnout. Navzdory tomuto vstřícnému kroku se předseda lidovců Jiří Čunek při jednání vlády o zdravotních reformách zdržel hlasování a nezaručil jejich podporu poslanci vlastní strany.

Ústupky k politice nepochybně patří. Otázkou však zůstává, jak velké by měly být, aby se zákony mohly honosit přívlastkem „reformní“. Náměstek Šnajdr přiznává, že občas je jeho úřad kritizován za příliš velké kompromisy. "V zákonech jako takových problém není. Jde spíše o politikaření a snahu oslabit premiéra a vládu. Zdravotnictví je vhodné sousto a bylo použito jako kladivo ve vnitrostranických sporech,“ tvrdí Šnajdr.

V souvislosti s problémy kvůli přijetí reformy se nabízí otázka, zda ministr Julínek neudělal strategickou chybu, když jako první bod reformy prosadil regulační poplatky. „Kdo tohle říká, neví vůbec nic o politické realitě. Každá rozumná vláda na počátku svého vládnutí dělá nejméně populární kroky a pozitivní spíše v jeho druhé části,“ odmítá nařčení náměstek ministra Marek Šnajdr. Přiznává však, že největším problémem je rozmělnění procesu přijímání reformních zákonů. Právě to je asi největší potíž reformy. Lidé ji mají stále spojenou pouze s poplatky, protože nic dalšího se zatím nepodařilo prosadit.

Odhlédneme-li od toho, kde berou lidovci, kteří dnes mohou na osmiprocentní podporu voličů už jen nostalgicky vzpomínat, mandát ovlivňovat takovým zásadním způsobem politiku, je na pováženou, že o reformě zdravotnictví rozhoduje strana, jejíž politické ideály zamrzly v první polovině 20. století. Cena za neúspěch reforem je však vysoká. S jejich osudem je totiž spojena nejen budoucnost ministra Julínka a jeho lidí, ale i celé vlády. A to už se nějaké ústupky vyplatí.

Euro 49/2008