Jiří Paroubek včera opět zdůraznil, že trojkoalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených nemůže očekávat jakoukoliv toleranci nebo podporu své vlády ze strany sociální demokracie. Již několikrát prohlásil totéž o svém „levicovém bloku sta hlasů“, dá se proto předpokládat, i když zatím neexistuje žádná psaná veřejná koaliční smlouva mezi komunisty a sociální demokraty, že hovoří i za KSČM.

Po schůzce s prezidentem republiky Paroubek prohlásil, že jeho „komplexní řešení situace“ by bylo založeno na „dohodě mezi ODS a ČSSD“.

Menšinová vláda ODS a její varianta, velká koalice ODS a ČSSD, je považována, a to dokonce i vedením ODS, za platnou, i když ne právě příjemnou, alternativu k předčasným volbám, které jsou podle slov všech politiků všech stran čímsi strašlivým, pohromou, jíž se musíme za každou cenu vyvarovat.

Jiří Pehe, ve včerejším komentáři v Právu, tvrdí, že prezident Klaus má pro řešení politického povolebního patu jen dvě možnosti: „Buď Topolánka přesvědčí, aby uznal politickou realitu a začal jednat s ČSSD o nějaké formě vlády, která bude podpořena jen ODS a ČSSD, anebo bude muset Topolánka nahradit někým jiným.“

I uvnitř vedení ODS existují tlaky na vytvoření velké koalice (maskované jako „vláda odborníků“), nebo menšinové vlády ODS tolerované ČSSD.

Zdá se, že prosté konstatování, že strany nedospěly k dohodě, je něčím, čeho se naši politici bojí víc než prohry, znamená pro ně přiznání, že nepatří do oné zvláštní sorty lidí, která ovládla naší politiku, nepatří mezi „hochy, kteří se vždy nějak dohodnou“.

V jiném dnešním komentáři, v Lidových novinách, se nad jednáním jednoho z našich čelných politiků pozastavil člověk, kterého nikdo nemůže považovat za slepého fanouška ODS nebo zásadního nepřítele levice, autor 2000 slov Ludvík Vaculík. „Politika,“ píše, „je jen jednou z lidských situací, kdy se člověk zjeví společnosti takový jaký je.“ „Co je vítěz?“ ptá se Ludvík Vaculík, „pane Paroubku, ve skupině závodníků je vždycky první jen jeden, bývá to třeba o zlomek vteřiny, ale je celý první. Nemusí se s druhým caplovat a nikoho na celém stadionu nenapadne, aby nebezpečnému druhému dovolil uškubnout si z vítězova věnce list.“

Bohužel se obávám, že v tomto ohledu se pan Vaculík mýlí. Nebezpečný druhý si chce urvat nejen list, ale celý věnec. A nachází podporu nejen u svých spoluhráčů a fanoušků, ale i mezi „nezúčastněnými“ diváky a dokonce i mezi členy vítězného teamu.

Vím, že kompromis je někdy nevyhnutelnou cestou k cíli, k prosazení a uplatnění principů. Pomalejší, méně účinnou, ale někdy jedinou. Pokud tomu tak není, je špatný – nejde o kompromis, ale o prohru. U nás je ale kompromis považován za hodnotu ceněnou více než cíl. Původní cíl a naše principy je lépe zapomenout, protože bychom nemuseli dosáhnout kompromisu. Dohodnout se je důležitější, než o čem se dohadujeme, a původní cíl se v procesu pomalu ale jistě ztrácí. Cílem se stává dosažení dohody. Nedivme se, že koncovým stavem je přesně to, čeho jsme svědky dnes – naše politika už není soubojem idejí, ale soubojem, kdo dokáže přechytračit svého soupeře. S principy se vytratila i moudrost, nahradila ji vychytralost.

Pokud ani ODS nebude ctít své vlastní zásady a principy, pokud se chce občanům presentovat jako velkohubá „hráz proti bolševizmu“ tak, že uzavře s komunisty a sociálními demokraty „konstruktivní“ dohodu a vstoupí s nimi (protože každá psaná dohoda s dnešní, Paroubkovou, sociální demokracií je ve skutečnosti i nepsanou dohodou s komunisty) do koalice nebo vytvoří menšinovou vládu pod jejich kontrolou, pokud zahodí svůj program a svou identitu, čeká jí osud Unie svobody, která vycházela ČSSD tak dlouho vstříc, až zmizela z politické mapy a jejímž posledním poselstvím voličům a rozloučením se se světem české politiky byl, symbolicky i fakticky, hořící plyn na obrazovkách televizorů.

V současné politické situaci není pro ODS positivní řešení. Pro tuto situaci. Je ale dlouhodobé positivní řešení. Chce to ale odvahu. Chce to říci:

"Nemůžeme, díky obstrukcím a chytračení sociální demokracie, plnit to, co jsme vám slíbili ve svém programu. Čeká se od nás, že porušíme slovo dané vám a porušíme slovo dané našim koaličním partnerům. Čeká se od nás, že opustíme svůj program i program koalice a přijmeme za svůj program sociální demokracie, a to do všech detailů, včetně způsobu jeho aplikace, tedy daleko za jím deklarované, většinou obecně přijatelné zásady. Čeká se od nás, že nebudeme dělat potřebné reformy, o kterých víme, že jsou pro tuto zemi životně důležité. Čeká se od nás, že budeme tolerovat korupci, které jsme na všech úrovních vlády a státní správy byli svědky v posledních letech. Čeká se od nás, že budeme, bez ohledu na mandát, který jsme od vás dostali, plnit cizí sliby dané cizím voličům. Za těchto podmínek nechceme vládnout. Nejsme loutkami v rukou Jiřího Paroubka. Nechceme se za každý krok, který učiníme zodpovídat sociálním demokratům a komunistům. Jsme Občanská demokratická strana a jsme odpovědni jen vám, občanům, a vám, voličům, kteří jste nám dali svou důvěru. Za těchto podmínek nemůžeme s čistým svědomím obsadit ministerská křesla a převzít vládu. Nechceme posty zaplacené vaším zklamáním. Nejde nám o koryta, jde nám o budoucnost. Proto budeme jednat jen o takové vládě, která nás přivede k předčasným volbám."

Politika není o tom, že se za každou cenu "hoši dohodnou".
Politika je o odvaze a o odpovědnosti.

A měl bych dodat, že je i o plnění slibů. I těch, které mohou, pokud je splníme, přinést i nám nemilá překvapení. Protože voliči nezapomenou.

Opravdu už je účast ve vládě důležitější, než jaká ta vláda bude?

Autor je poradcem prezidenta republiky

thaas@seznam.cz