V mediální reflexi událostí na pražském Albertově poněkud zapadlo vystoupení polského prezidenta Bronisława Komorowského. Logicky, neboť hlavní zprávou byl protest proti Miloši Zemanovi, popřípadě spor o to, zda německý prezident Joachim Gauck dostal, či nedostal vajíčkem. Komorowského slova a reakce na ně však představují pozitivně formulovanou politickou odezvu.

Shromáždění skandovalo a projevovalo nevoli, pouze když hovořili Zemanovi předřečníci a prezident sám. U zahraničních prezidentů se samo ztišilo, a nepochybně by tak učinilo, i kdyby ho k tomu Miloš Zeman nevyzval. Stačilo pak, aby prezident Komorowski pronesl slova „Solidarność“ a Havel a lidé projevovali nadšený souhlas.

Při zmínce polského prezidenta o tom, že jsou stále země, které bojují za svou svobodu, dav okamžitě pochopil, co má polská hlava státu na mysli, a začal skandovat: „Ukrajina, Ukrajina.“ Když pak Bronisław Komorowski jmenovitě Ukrajinu, Gruzii a Moldávii zmínil, shromáždění se obrátilo k českému prezidentovi skandováním: „Zemane, poslouchej.“

Z toho je jednoznačně patrné, co tvoří základ sporu mezi prezidentem Zemanem a jeho odpůrci s červenými kartami. Nejde primárně o vulgarismy, ale o samou podstatu domácí i zahraniční politiky. O Zemanovo podlézání čínským komunistům i Putinovi.

O to, že je často hlásnou troubou ruské propagandy. Což se týká právě i jeho výroků na adresu Pussy Riot. Zeman zde jenom papouškuje prokremelská média, která ruské punkerky pochopitelně líčila a líčí jako nemravné poběhlice – ve snaze zakrýt tak politickou podstatu jejich protestu. Až to vypadá, jako by český prezident dostával z Kremlu balíčky s metodickými pokyny, co má říkat.

Rozhodně nelze pominout též bouřlivě příznivou odezvu připomenutí Václava Havla. Havlův odkaz se krátce před listopadovým výročím pokusil poplivat Zemanův předchůdce v úřadu Václav Klaus a Miloš Zeman se do této linie neomylně zařadil bagatelizací brutality zákroku na Národní třídě. On, Václav Klaus a řada jiných se usilovně snaží přepsat dějiny: Komunistický režim byl zpuchřelý a vlastně směšný, stačilo jen pár let počkat, až se sám zhroutí, což Zeman s Klausem geniálně předvídali. Na rozdíl od pseudohrdinů z disentu a nadšených, ale nezralých studentů.

Je to jak vystřižené z George Orwella. V jeho románu 1984 jedno z hlavních „know-how“ totalitní strany zní: „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.“ Je jasné, kdo z Klausovy a Zemanovy interpretace dějin může těžit: komunisté, estébáci, všichni, kdo si se starým režimem nějak zadali a nemají odvahu k sebezpytu. A vlastně všichni, kteří morální postoje vnímají jako překážku v kariérním běhu. Tím spíše by si všichni občané České republiky měli uvědomit, že přítomný boj o výklad sametové revoluce je velmi závažnou válkou o budoucnost.