V nedělním televizním pořadu Otázky Václava Moravce byl v úvodu diskutován nově schválený zákon o střetu zájmů a jako hosté zde byli poslanci Martin Komárek (za hnutí ANO) a František Laudát (za TOP 09). V úvodu se pan Moravec poslance Komárka zeptal, jak se dívá na urážlivý výrok ministra Babiše, který poslance hlasující pro zákon označil za zbabělce. Odpověď byla zajímavá: Hnutí ANO je nové, do politiky vstupovalo s ideály, ale ve sněmovně a v politice se potkalo s takovým množstvím nemorálního jednání, že se mu prostě ani samo nemohlo ubránit a v řadě případů k obecně odsouzeníhodnému jednání sklouzlo také. Nelze se proto divit, že když ve sněmovně zaznívá tolik urážek, začne urážet i ministr Babiš.

Zřejmě i z taktických důvodů už neuvedl, že hlavními nemorálnostmi, s nimiž se muselo hnutí setkat, je zneužívání politického postavení k osobnímu prospěchu, korupce a možná i rozkrádání (kdo chce, může věřit, že tomu se ale hnutí nějakým zázrakem ubránilo). Samozřejmě své v podstatě vynucené morální poklesky nepovažuje hnutí ANO za správné a až k nim nebude nuceno, určitě k nim už docházet nebude. K nápravě by mohlo dojít již v příštím volebním období, pokud hnutí obdrží ve volbách tolik hlasů, aby ve sněmovně mělo absolutní většinu (min. 101 křesel). Pak by hnutí mohlo bez omezení realizovat své záměry, nemuselo by brát ohledy ani na koaliční partnery, kteří ho v současnosti nepříjemně omezují, a politické poměry by konečně definitivně „ozdravilo“. Předestřít takovouto alternativu dalšího politického vývoje a „zlatých časů“ pro nás všechny se pan Komárek nejen nestyděl, ale považuje ji dokonce ze svého pohledu s ohledem na stoupající preference hnutí za reálně možnou. Doufejme, že se mýlí, protože ráj s vedoucí úlohou jedné strany jsme si (možná v opačném gardu) již dostatečně užili.

V debatě o samotném zákonu tvrdil mj., že

- zákon nutí jednotlivce k necivilizovanému výběru mezi funkcí a majetkem

- člověk má právo účastnit se politického života za všech okolností a nikdo nemá právo upírat mu vstup do politiky jakýmikoliv omezeními

- pro účast v politice nesmí být žádné podmínky.

Neuvedl, odkud tato tvrzení má, ale tvářil se, jako by citoval něco, o čem nelze pochybovat. Jsou to zřejmě momentálně platná přikázání politického klubu Hnutí ANO či dokonce jeho nejvyššího vedení a ta musí být samozřejmě ve slušném státě podle názoru hnutí minimálně na úrovni přikázání Božích a musí být vodítkem i pro tvorbu jeho zákonů. Zatím se je zjevně nedaří prosazovat a s plnou vahou by se zřejmě začala uplatňovat až po kýženém drtivém volebním vítězství Hnutí ANO. Snad k němu nedojde, protože pak by se nepochybně vyrojila i řada dalších přikázání, podle nichž by bylo třeba korigovat také ostatní zákony.

Za zmínku stojí i názor M. Komárka, že soukromá media jsou majetkem a nikoliv předmětem podnikání, takže zákony o zákazu podnikání a střetu zájmů se jich nemohou týkat. Nechci diskutovat o tom, zda majetek, znamenající investice, zaměstnávání pracovních sil, účetnictví atd., je či není podnikání. I já ale uznávám, že s vlastním majetkem má každý právo nakládat, jak za vhodné uzná. Vlastník medií má tedy plné právo ukládat jako zaměstnavatel svým pracovníkům, co mají a hlavně (a to je ten kámen úrazu) co nemají publikovat. Pokud je vlastníkem vrcholový politik, je přirozené, že o kauzách týkajících se jeho osobně, jeho strany či jeho partnerů bude informovat subjektivně (dělal by to tak samozřejmě každý). Jenže pokud bude vlastnit většinu médií, bude mít normální občan významně ztížený přístup k objektivním informacím a média pak nelze považovat za „hlídacího psa“ demokracie a oběti, které společnost přináší svobodě tisku, jsou úplně zbytečné. Snaha o určitou regulaci v této oblasti je proto naprosto oprávněná a žádoucí.

Sám Martin Komárek byl v debatě živým důkazem toho, že nepřístojnému jednání se v našem prohnilém politickém prostředí nedokázal „ubránit“ ani on. Jeho vystoupení bylo urážlivé a domýšlivé a jasně ukázalo, že pro Hnutí ANO při jeho „vynucených“ morálních pochybeních platí i úsloví „Poturčenec horší Turka“, neboť například jeho neomalenost byla skutečně bezkonkurenční. I přesto stála debata za zhlédnutí, neboť Komárkovo vystoupení vypovědělo hodně o morálce, logice uvažování i politických cílech Hnutí ANO a muselo vnímavým mnohé napovědět.