Jejich odstraňování je běh na dlouhou trať, a jak ukázala nedávná stávka, v mnoha ohledech bohužel politicky neprůchozí. To samozřejmě neznamená, že bychom se neměli o jejich odstraňování snažit.

Cílem TOP 09 je co nejjednodušší společný daňový základ, v němž by se danilo vše stejně, ale pokud možno s co nejnižší daňovou sazbou, kterou dovolí ekonomický růst a stav veřejných financí. Zcela odstranit daňové výjimky však nelze ani z objektivních důvodů. Je jistě řada celospolečenských priorit či vládních politik, kterými stát preferuje určitý druh chování.

Například podpora porodnosti je jistě jednou z těch nezpochybnitelných priorit. Vždy by mělo být ale naší snahou co nejvíce takových opatření přenést na úroveň dotačních titulů či různých sociálních transferů. I tak bychom měli vždy vážit, zda a do jaké míry je vůbec vhodné a společensky žádoucí daňově ovlivňovat určité lidské aktivity. Ovlivňovat lidské chování, směrovat spotřebitelský výběr podle stranické ideologie je levicové sociální inženýrství, které vede ke ztrátě lidské svobody, byť na základě ekonomických nástrojů.

Strana zelených teď v rámci svého „ekonomického“ programu přichází s přinejmenším kuriózním nápadem. Znepříjemnit by chtěla život miliónům milovníků cukrovinek, čokolády či uzenářských specialit. Podle zelených představ by jim stát zvýšil daně, aby z vybraných peněz mohl podporovat zateplování domů či výměnu starého kotle za kotel na biomasu.

Absurdnější příklad takového sociálního inženýrství si lze stěží představit. Jistě, obezita je problém zatěžující veřejný zdravotní systém. Stejně tak jako cévní choroby či cukrovka, které jsou s obezitou spojeny.

Legitimní otázkou je, jak různé „civilizační“ choroby zohlednit tak, aby i v rámci solidárnosti nedopláceli ti, co se stravují zdravě, na ty druhé. Cestou je vedle prevence a osvěty buďto zavedení bonifikace či malefikace za odpovídající zdravotní chování, nebo zavedení individuálních léčebných smluv. Postihovat však daňově určitý typ lidského návyku zavání totalitním myšlením.

Spotřební daně na alkohol či cigarety nelze s tímto nápadem srovnávat, protože ty se historicky vyvinuly z bývalého státního monopolu na tabák a na líh, nikoli jako reakce na zdravotní závadnost těchto pochutin.

Jenže občan šetřící si zdraví by na tom podle plánu zelených takhle jednoznačně nevydělal. Zato by měl výrazné daňové úlevy každý, kdo by zateploval dům, využíval alternativní energetické zdroje nebo kupoval úsporné auto.

Neschopnost manažersky zvládnout program Zelená úsporám či šílenosti, které se dnes objevují v souvislosti s „ekologickou“ výrobou solární energie, by měly být pro nás dostatečným varováním před podobnými nápady.

Právo, 18.3.2010

Autor je místopředseda TOP 09