POLITIKA: Kolaps datových schránek?
Nebylo to poprvé, kdy zasáhnul do oblasti IT. Před lety v době, kdy ještě nevěděl, co je to portál, byl spoluautorem zákona o elektronickém podpisu, kterým u nás o několik roků pozdržel rozvoj kryptované a ověřené komunikace. Namísto zavedení jedné státní autority pro ověření identity státních orgánů (stát si ji mohl i najmout) návrh zbytečně reguloval soukromoprávní subjekty.
Podobné chyby se dopustil i v případě datových schránek. Dalo by se očekávat, že si napřed zavedou státní orgány mezi sebou elektronickou komunikaci. Po několika letech, až se ukáže, že systém funguje, mohly by do něj být zahrnuty i některé soukromoprávní subjekty.
Ministr Langer spustil jako první na světě velkolepý experiment na firmách a podnikatelích v celé zemi. Hrozí kolaps systému? Odchod náměstka, který za datové schránky nese odpovědnost, může něco takového naznačovat. Podnikatelé v České republice se stali pokusnými králíky.
Pan Langer zapomněl informovat veřejnost, že certifikát, ověřující pravost zprávy, po čase vyprší a že tedy zpráva uložená v počítači se po nějaké době stane neověřenou. Stát negarantuje možnost prodloužení platnosti elektronické zprávy s prošlým certifikátem, aby s úředním dokladem bylo možné i po letech nakládat v elektronické podobě. Podniky proto budou muset zaplatit konverzi všech dokladů, u kterých očekávají, že je budou i po letech potřebovat, do papírové podoby. Zatímco pro stát představovaly náklady na vytištění dokumentu s razítkem částky v desítkách haléřů, pro podnikatele to budou stokoruny. Peníze, které stát ušetří, mnohonásobně navýšené, zaplatí podnikatelé.
Systém datových schránek nutí podnikatele, aby používali software opatřený českým softwarovým doplňkem. Pokud by vynucený doplněk softwaru způsobil jakékoli problémy, například že by se přes něj dostal do počítačů škodlivý software, bude stát ručit za způsobené škody v plné výši. Stát se od listopadu stává softwarovou společností.
Již jsme zjistili, že systém datových schránek umí být také nedostupný. Po právní stránce tím je zpochybněna fikce doručení: každý, kdo prohlásí, že se pokoušel otevřít svou datovou schránku a nebylo to možné, protože systém nefungoval, může prohlásit, že úřední poštu nedostal. Je to analogické, jako by chtěl úřad tvrdit, že adresátovi byla doručena úřední zásilka v době, kdy pošta nefungovala.
Protože ani naši úředníci nejsou dokonalí, ponese stát přímou odpovědnost i za všechny chyby, které případně v komunikaci způsobí. Také to budou nezanedbatelné náklady.
Langerův systém je špatně navržený. Měl být založen na jedné státní autoritě a ověřené komunikaci tak, aby stát nepřebíral žádné záruky za software, který se poměrně rychle vyvíjí, stát tomu zákonitě nemůže stačit. Že problémy nastanou, lze předpovídat s jistotou. Náklady státu pak mohou být astronomické.
Nejrozumnější by bylo změnit zákon tak, že povinnost používat datové schránky se pro příští dva roky týká výhradně státních orgánů a státní správy. Ve veřejnoprávní komunikaci má stát právo předepsat způsob komunikace a může si datové schránky zavést. Stejně tak má právo veřejnoprávním orgánům přikázat, aby soukromoprávní schránky prozatím k doručování nepoužívaly. Pro soukromoprávní subjekty by měla být za všech okolností elektronická komunikace dobrovolná.
V mezidobí by měl Úřad pro ochranu osobních informací ověřit, že nikdo nepovolaný nebude mít bez povolení soudu přístup k datovým schránkám ani k informaci, kdy a kde někdo datovou schránku navštívil. Nechceme-li být policejním státem, musí to platit i pro ministerstvo vnitra a státní orgány. Reklamní logo ministerstva vnitra a České pošty objevující se v přikázaném softwaru takové záruky nedává.
Kromě toho navrhuji, aby do Listiny základních práv a svobod byl doplněn dodatek tohoto znění: Nikdo nesmí být nucen používat internet.
27.10.2009
