V globalizovaném světě je čím dál tím víc ceněná zkušenost z co nejvíce cizích zemí, protože takového jedince vybavuje zkušenostmi, jež mu umožňují ve stále dynamičtěji rozvíjejícím se a propojeném světě činit rychlá rozhodnutí bez větších či častějších chyb. Každý vítěz dnes bere víc než dříve. Rozdíl mezi tím být prvním a druhým se stále zvětšuje.

Poptávka po takovýchto manažerech stoupá jak ve státním sektoru, tak v privátní sféře, na univerzitách i v občanských sdruženích. Současný svět navíc vykazuje větší rotaci špičkových manažerů mezi všemi těmito oblastmi.

Právě tato zkušenost vedla před více než třemi lety v sousedním Německu k tomu, že tamnější pravice, tedy křesťanské strany CDU a CSU, v čele s paní Angelou Merkelovou, navrhly jako kandidáta na prezidenta Horsta Köhlera, který předtím řadu let pracoval v Londýně a ve Spojených státech jako ekonom a poradce. V Čechách je tomu úplně opačně: Pravice, tedy ODS, Janu Švejnarovi vyčítá, že se v České republice vyskytuje jen občas a de facto jeho zahraniční zkušenosti mu vyčítá jako zápor.

Místopředseda ODS Petr Nečas sobotní Mladé frontě Dnes dokonce o panu Švejnarovu řekl, cituji: „Svým způsobem si z nás tak trošku dělá blázny… Představte si, že by se teď v Americe objevil mezi demokratickými kandidáty člověk, který se sice v této zemi narodil a má americké občanství, ale prakticky tam nežije, přijíždí tam jen občas, převážně za svým zubařem, a část jeho rodiny nemluví anglicky či jenom lámaně. Bral by takovou kandidaturu v Americe někdo vážně?“

Ve skutečnosti je tomu tak, že profesor Jan Švejnar se vrátil do Československa hned v roce 1990, a to s návrhem, který připravil pro Světovou banku na transformaci ekonomik s plánovaným hospodářstvím na tržní hospodářství, protože se tímto tématem na různých univerzitách zabýval. Svoji představu přednesl na konferenci v zámku v Liblicích a později vládě v Kolodějích. Současně v téže době vypracoval projekt společně s českými ekonomy na založení postgraduální instituce pro studium ekonomiky po americkém vzoru, která funguje velice úspěšně dodnes a jmenuje se CERGE. Na její správě se podílí i Univerzita Karlova a Národohospodářský ústav Akademie věd České republiky. Do této instituce z různých státních či privátních zdrojů byl pan Švejnar schopen přivést 500 milionů korun na školení našich studentů. Aby tyto peníze mohl nasbírat, musel si ponechat ve Spojených státech silné postavení, musel být i tam uznávaným ekonomem v nějaké důležité funkci, a proto si nechal místo jako profesor na univerzitě v Michiganu. Navíc tato praxe, že univerzitní profesoři působí současně ve dvou zemích či dokonce na dvou kontinentech, je čím dál tím víc vyhledávaná, protože vede k větší propojenosti světa a činí díky studentům, kteří u takových profesorů studují, všechny země a kontinenty více kompatibilní, což je právě to, o co se globální svět, jehož jsme neodpáratelnou součástí, snaží.

I výtky typu, že rodinní příslušníci pana Švejnara hovoří lámanou češtinou v dnešním světě zní jak věty z XIX. století: Henry Kissinger byl uznávaný ministr zahraničí Spojených států a hovořil se silným německým přízvukem stejně jako guvernér z Kalifornie Arnold Schwarzeneger. Navíc ani jeden z nich se nenarodil ve Spojených státech. V moderním světě už dávno není výslovnost a jazyk identifikačním, ale dorozumívacím kódem, a díky tomuto přístupu k jazyku právě angličtina porazila ostatní jazyky a stala se světově univerzálním jazykem. Podle posledních oficiálních údajů nejvíc posluchačů v minulém roce měly anglické rozhlasové stanice v Číně.

Tedy: čím víc jsou argumenty proti panu Švejnarovi irelevantní, tím víc se snižuje důstojnost volby prezidenta, o kterou tak moc právě ODS jde.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel