Minulou neděli proběhla zajímavá předvolební diskuse v Kongresovém centru. Známý moderátor Václav Moravec si pozval pět lídrů menších politických stran, se kterými diskutoval na různá témata. Diskuse byla vskutku živá, zvláště, když se projevoval Vladimír Železný a stěžoval si, jak málo prostoru mají malé politické strany v médiích. Při pohledu na snažení jednotlivých lídrů mi přicházela na mysl myšlenka, že politické „tlaky“ usilují o takový stav, aby v naší zemi nebyl dán průchod většinovému volebímu systému, ale aby byla zachována, preferována a prosazována koaliční demokracie.

Zatím politický vývoj naznačuje, že sestavování povolebních „koal“ bude vesele pokračovat a zdlouhavé handrkování v poslanecké sněmovně kocourkovského typu o každý pozměňovací návrh tak opět bude u voličů vyvolávat pruzení vůči politikům. Tím také bude zřejmě zaděláno na další snižování zájmu a ochoty lidí chodit k volbám a můžeme se dožít skutečnosti, že přeživší koaly ve sněmovně si budou pozornost voličů vynucovat uzákoněním povinnosti do volebních místností přijít. Málokdo si prozíravě uvědomuje, že pro český politický systém je ve skutečnosti daleko výhodnější demokracie duální, založena právě na většinovém typu voleb. Podivuji se nad tím, že někteří politologové vidí jako vhodnější systém menšinový. V každé normální a dospělé demokracii v euroamerické civilizaci se většina voličů těší přízni většinové strany, která zrovna vládne. Když voliči uznají za vhodné, že nastal čas pro změnu politického kormidla, mají možnost se přesunout k dalšímu „většinonáři“.

Duální demokracie zajišťuje nejen stabilitu z dlouhodobého hlediska, ale vytváří prostor pro zodpovědnější přijímání nových zákonů. Současně vede dvě hlavní strany, aby utvářely své programy v širokém záběru pro co nejširší okruh potencionálních voličů. I tolik oblíbený pořad Otázky Václava Moravce je inspirován pořadem britské televizní stanice BBC. A právě britský politický systém je našemu nejbližší. Levicově směřovaná ČSSD se silně orientuje na Blairovu Labour party, opoziční ODS zase na britské konzervativce. V samotném nedělním pořadu se vůči sobě duálně vymezovali Vladimír Železný a Martin Bursík. Tím jakoby se snažili v rámci vlastních manévrovacích pozic vytlačit ostatní politické rivaly (a jednu rivalku) a publiku dávali tak najevo, kdo jsou praví předvolební gladiátoři. Jasný signál do budoucna, že náš politický systém čeká změna a životnost povolebních koalic je jen otázkou času. Z historie většinou víme, jak probíhaly souboje mezi vzájemně uraženými muži. Byl to vždy soubojový duel. Pokud budou ve svém úspěšném tažení pokračovat zelení dosavadním tempem, můžeme se časem dočkat dvou politických dinosaurů - Občanské demokratické strany a Strany zelených. Ostatní pak můžou utřít jen nos a vzpomínat na předvolební i povolební koalice, kdy měli ještě šanci na „ podvraťácké “ úskoky v dostatečné míře. Mám samozřejmě na mysli současnou podobu kočkopejskové vlády zvláště se projevující ve spojení KSČSSD. Koaliční demokracie se zkrátka přežila. Je zřejmé, že ještě určitou dobu bude na politické scéně dožívat pokojné stáří v důsledku odvedené práce v polistopadovém vývoji. Zelenou však dostane demokracie duální a především ti, kteří se nebojí naslouchat občanům a vnímají vládnutí jako zodpovědnou službu na dlouhodobé transformační cestě.

Stačí, když si uvědomíme v současném květnovém měsíci, které barvy nás intenzivně bijí do očí. Při zdravé procházce na čerstvém vzduchu zelená příroda zastřešená modrou oblohou.