Dva roky působení koaliční vlády premiéra Sobotky je příležitostí k zamyšlení nad jejími výsledky, pozitivy i negativy, i nad jejími perspektivami.
Vlády v parlamentních demokraciích trpí často slabostí, spojenou s tím, že jejich mandát je dán voličskou podporou na jedno volební období. To je jistě demokratické. Život v moderní společnosti je však komplikovaný a je v něm řada oblastí, jež vyžadují dlouhodobější koncepce. Platí to i pro ČR, v níž poslední pravicové vlády žádné pozitivní výhledy pro značnou část české společnosti nedávaly. I v tom byl zdroj „blbé nálady“, jež přetrvává v určitých vrstvách české společnosti až dosud
Dosavadní působení Sobotkovy vlády i předchozí zvolení Miloše Zemana prezidentem republiky přispívají k tomu, aby se tato atmosféra ve veřejnosti měnila a příznivě vyvíjela.
Po volbách, kdy hlavní pravicové strany ODS a TOP 09 ztratily na významu – slova Petra Fialy na kongresu ODS o připravenosti převzít vládní odpovědnost sotva někdo může brát vážně – bylo vytvoření koalice ČSSD a ANO jedinou reálnou možností.
To, že se její součástí stala i KDU-ČSL, bylo politicky dobré rozhodnutí nejen proto, že tato koalice má pevnou většinu ve Sněmovně, ale i proto, že v trojici se lépe rozkládá napětí a střety se lépe řeší.
Proto tato vláda, jež svůj vládní program celkem úspěšně plní, byť s jistým zpožděním kvůli destrukční opoziční činností ODS a TOP 09, nemá jako úděl „doklepat toto volební období“, ale může vytvořit základy i pro pokračování této politiky v období následujícím.
Této možnosti by si měli být vědomi i představitelé vládních stran a hledět dál než jen do voleb 2017. Ani po nich nebude moci žádná strana vládnout sama. Potvrzují to i dosavadní průzkumy volebních preferencí.
Politická struktura se po otřesech let 2010–2013, po neblahém nálezu Ústavního soudu ČR, který znemožnil předčasné volby na podzim 2009, vyvíjí opět směrem k dominanci dvou hlavních stran, soc. dem. a ANO.
Ať už zvítězí ta, či ona, Babiš, nebo Sobotka, vědomí nutnosti koaliční spolupráce by mělo aktéry vést k tomu, aby si nevytvářeli zbytečné překážky. Lze souhlasit s předsedou ANO, že sněmovní volby 2017 budou mít v ČR zásadní vliv.
Nepřijímám však jeho dilema, že „se ukáže, jestli naše hnutí uspěje proti systému tradičních politických, anebo se všichni spojí proti nám“, jak řekl v Právu. Babiš záměrně vyhrocuje rozdíl mezi ANO a starými parlamentními stranami, aby zdůraznil novost a politickou neopotřebovanost hnutí ANO pro nemalou část veřejnosti. To se mu zatím docela osvědčovalo, protože si udržuje vysokou popularitu. Ale není to tak, že by se ve volbách mohly ony tradiční strany spojit proti ANO. Odpor proti němu není tak silný a všeobecný, aby mohl překonat zásadní programové a politické diference třeba mezi ČSSD a KSČM na jedné a ODS a TOP 09 na druhé straně.
Je vhodné mít na zřeteli možné dlouhodobější perspektivy politické stabilizace české společnosti a nepromarnit je v často malicherných půtkách, tak příznačných pro český politický provoz. Migrační krize by tomu měla být významným podnětem.
Autor je ústavní právník a bývalý poslanec ČSSD
Právo, 5.2.2016