Vládě premiéra Sobotky důvěřuje 40 procent občanů. To je poměrně vysoké číslo. V poslední době však se projevily vnitřní tenze v koalici. Zatím je těžké odhadnout, zda a jak se tyto veřejně přetřásané rozpory projeví na vztahu občanů k vládě. V každém případě jsou to vážné podněty pro vnitrokoaliční jednání.

V rámci politicko-mediálního šumu se objevily i otázky, zda koalice tyto otřesy přežije. K tomu je třeba připomenout základní skutečnosti, jež determinují parlamentní prostor a možnosti jeho aktérů. Podle dlouhodobých průzkumů jsou v popředí volebních preferencí se značným předstihem hnutí ANO a ČSSD. Následuje KSČM a potom jsou ještě mezi hranicí pět procent až deset procent hlasů pravicové strany ODS a TOP 09 a s nimi vládní KDU-ČSL.

Toto rozdělení se v základních rysech zřejmě zopakuje i v příštích volbách. Z toho vyplývá také politická role a odpovědnost stran. Koalice ČSSD a ANO je nutností. Jiná stabilní vládní koalice tu vzniknout a existovat nemůže. KDU-ČSL její součástí být může, ale nemusí.

Tyto základní skutečnosti musí mít na zřeteli jak vedení ČSSD, tak Andrej Babiš a jeho ANO. Mají hlavní odpovědnost za to, aby Sněmovna fungovala, protože poruchy jejího chodu jsou ke škodě nejen efektivitě vládní činnosti, ale parlamentní demokracii vůbec.

Zvláště Babiš si musí ujasnit ústavněpolitické hodnoty i pravidla. „Má práce je ministr. Na interpelace odpovídám. Skutečně v té Sněmovně nemůžu ztrácet čas, protože mám plno jiné práce. Nemám pocit, že bych se flákal,“ řekl.

Tato jeho slova vyjadřuji zkreslené představy o roli předsedy vládní strany i ministra. Účast ve Sněmovně není ztrátou času, ale nutným atributem vládního působení, protože vláda je odpovědna ze své činnosti této parlamentní komoře a musí v ní tak či onak skládat účty.

Pokud by on a jeho hnutí chtěli měnit parlamentní republiku v poloprezidentskou či prezidentskou, museli by to jako politický program deklarovat. Nemyslím si však, že by se u nás pro takovou změnu vytvořila potřebná většina. Za daného ústavního stavu se pak i Babiš musí chovat v souladu s jeho pravidly. Francouzský příklad poloprezidentské formy vlády k následování rozhodně není.

Bohuslav Sobotka jako předseda koaliční vlády má hlavní odpovědnost za to, aby koalice fungovala relativně hladce, aby se spory řešily na koaličním jednání, a nikoliv až ve Sněmovně, aby probíhala průběžně komunikace mezi jejími členy.

Neschválení protikuřáckého zákona ve Sněmovně bylo především důsledkem této chybějící komunikace, nikoliv „dohody opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS“, jak tvrdí Babiš.

K novému projednání a doufejme i schválení protikuřáckého zákona koalice snad cestu našla. Další neúspěch v této věci si dovolit nemůže. Má však před sebou jiné problémy.

Jedním z nich je návrh na zdanění církevních náhrad, s nímž přišla KSČM a nyní i jihočeský hejtman Zimola, jehož iniciativa na komunální i krajské úrovni má zřejmě značnou podporu.

Představitelé KDU-ČSL prohlásili, že to pro ně je porušení koaliční smlouvy a důvod k ukončení koaliční spolupráce.

Sobotka se vyslovil proti podpoře tohoto návrhu s tím, že koaliční smlouvu je třeba dodržet. To jistě obecně platí. Koaliční smlouva však není písmo svaté, mohou se změnit objektivní poměry i názory koaličních partnerů, také v průběhu platnosti koaliční smlouvy je možno jednat o její změně apod.

V této věci Babiš lze předpokládat, že i většina poslanců ANO se vysloví pro návrh na zdanění církevních náhrad. Pak by návrh mohl mít naději na přijetí. Kdyby ČSSD v této situaci byla proti tomuto návrhu – spolu s KDU-ČSL a pravicovými ODS a TOP 09 – jednala by způsobem, který by její voliči většinově těžko přijali.

Prohlášení o nutnosti dodržovat koaliční smlouvu by tu mělo pro voliče soc. dem. minimální přesvědčovací hodnotu. Oživily by se jen původní postoje ČSSD proti církevním restitucím z doby před jejich prosazením pravicovou Nečasovou vládou.

Požadavky církví a řádů na vracení různých nemovitostí z majetku obcí a krajů většina lidí jistě odmítá. Je otázka, může-li si soc. dem. v zájmu udržení koalice takový postup dovolit. ČSSD s ANO vládnout musí, s KDU-ČSL nikoliv, její účast ve vládě nezbytná není.

Ve zjitřené atmosféře, jež uvnitř koalice nyní vznikla, je zapotřebí zmírnit emoce a upřednostňovat racionální přístup. Platí to obecně a v otázce zdanění církevních náhrad zvláště.

Autor je ústavní právník a bývalý poslanec ČSSD

Právo, 31.5.2016