Sobotkova koaliční vláda od svého ustavení až do poslední doby vládla poměrně úspěšně.

Plnila svůj vládní program, neprovázely ji skandály a i přirozené vnitřní pnutí se většinou zvládalo uvnitř koalice jednáním, aniž se problémy předváděly na veřejnosti. Proto měla poměrně vysokou důvěru občanů. Tento průběh vládnutí byl náhle přerušen sporem o policejní reformu. Hluboká vládní krize byla sice překonána v tom smyslu, že vláda nepadla, ale styl vládnutí se výrazně změnil. Začalo období střetů, které mají značnou mediální odezvu a zhoršují politické klima.

Pro Babiše se to stalo příležitostí k tvrdým útokům, soc. demokratům například vyčítal, že ho přehlasovávají ve vládě. Těmito ataky přiměl i předsedu vlády Sobotku, aby vybočil z uměřeného způsobu vyjadřování a užil vůči Babišovi poměrně tvrdých výroků.

Spor umocnilo i schválení přísnějšího zákona o střetu zájmů, který Babiš vnímá jako útok na svou osobu.

Nejdůležitější zákon roku, státní rozpočet na rok 2017, byl přitom projednáván způsobem, který si zaslouží ocenění, a tak lze očekávat, že vládní návrh bude ve Sněmovně snadno schválen.

Veřejně předváděné napětí mezi nejvyššími vládními činiteli lze sice částečně připsat na vrub volební kampani, ale jejich autoritě i celkové důvěryhodnosti vlády neprospívá.

Zdá se mi, že představitelé obou hlavních stran příliš podlehli předvolební atmosféře a ztratili ze zřetele vědomí dlouhodobějších zájmů a hodnot, které by je měly spojovat. Užijeme-li oblíbeného Havlova srovnání politiky s divadlem, pak by se měli snažit, aby dobře rozehraných kus i dobře dohráli, aby se z něj posléze nestala trapná fraška.

Občané, kteří ČSSD i ANO umožnili vládnout, mají právo na to, aby si jejich zvolení zástupci počínali zodpovědně a plnili vládní program, a ne aby rozehrávali pochybné stranické hrátky.

V tomto mediálně politickém kontextu se opět začaly rozvíjet různé úvahy a spekulace o budoucím uspořádání. Podle některých publicistů by se mohla vytvořit situace, že Babiš v čele ANO sněmovní volby sice vyhraje, ale nebude moci sestavit vládu, protože s ním nebude nikdo chtít do koalice.

Babiš šíření takových fám stimuluje, když prohlašuje: „Uvidíte, jak vznikne iniciativa všichni proti Babišovi, kterou tu formuje Kalousek. Strašně je irituji, jsou ze mě úplně šílení, protože s nimi nejedu v jejich kšeftech, nenechám se zlobbovat hazardem nebo pojišťovnami.“

Do sněmovních voleb je ještě rok daleko, ale přesto tu jsou jisté dlouhodobější trendy, které prokazují falešnost takových spekulací. Babiš je může svými výroky podporovat, protože přispívají jeho argumentaci, že on a jeho ANO se radikálně liší od ostatních stran, jež mají pošpiněnou minulost korupčními kauzami, a proto představuje naději pro lepší českou politiku.

I po příštích volbách do Sněmovny už vzhledem k poměrnému volebnímu systému, jak ukázal vývoj od vzniku ČR, tu nebude žádná strana tak silná, aby mohla sama vytvořit vládu, ale bude muset vzniknout nějaká koalice. Abstrahuji od tzv. opoziční smlouvy, jež v roce 1998 umožnila vznik menšinové vlády ČSSD se Zemanem jako předsedou – je to výjimka, jež potvrzuje pravidlo.

Nejsilnější může být, a průzkumy tomu nasvědčují, ANO. Babiš by se tak mohl stát předsedou vlády, protože prezident by ho nepochybně jmenoval. Druhou nejsilnější stranou může být ČSSD, a ta by mohla být znovu koaličním partnerem ANO s rozdílem obsazení funkce předsedy vlády. Představy, že by vedení ČSSD mohlo koalici s ANO odmítnout argumentem, že raději utvoří koalici s lidovci, ODS a TOP 09, jsou naivní. Členové ČSSD by něco takového nesnesli, Babiš jim tolik nevadí.

Říjnové volby naznačí, jaké asi bude rozložení hlavních sil v parlamentních volbách, a tedy jaký bude rámec pro reálné zvažování příštích možností. Současná vládní koalice je pozitivní politickou hodnotou, kterou by její účastníci měli udržovat a pěstovat u vědomí, že lepší uspořádání nejen v současnosti, ale zřejmě i v nejbližší budoucnosti je sotva možné.

Autor je ústavní právník

Právo, 27.9.2016