Jeho vyjednávací styl zatím slavil úspěchy, bude to stačit pro vládu a prezidenta?

Proti dosavadnímu hřmotnému vládnímu stylu Andreje Babiše volil vždy nyní už designovaný premiér Petr Fiala jemný konsensuální vyjednávací způsob. Takto smluvil volební koalici SPOLU i koaliční dohodu s pirátskou stranou a STANem. Velmi zdrženlivý byl i k trochu až splašené a předčasné kampani senátorů na převod pravomocí prezidenta na jiné ústavní činitele.

Jevilo se to dokonce tak, že premiérem bude Fiala právě proto, že ve vyhrocených sporech stává jako třetí stranou a přichází jako jejich řešení. Když se například v jednu chvíli před volbami do sebe ostře zaklesli předsedové ANO Babiš a Pirátů Bartoš a chtěli veřejnosti vnutit obraz, že hlasovací klání se bude odehrávat jen mezi nimi, setrvával Fiala jen tiše poblíž. A výsledkem bylo, že nakonec na volební procentuální vítězství dosáhl se svým blokem právě on.

Nijak ostře se ani nevymezil vůči první zjevné nášlapné mině své připravované vlády, tedy pnutím v druhé koalici, kde Piráti sice schválili účast ve vládě, ale nadále skřípou zuby nad volebním výsledkem, který jim přisoudil zhruba pětinu poslanců, než na kolik by měli nárok při svém volebním přínosu.

Bude to ale stačit na udržování stability vlády při plnění jejích těžkých úkolů? Už nyní se spory rýsují při řešení pandemie – dosavadní vláda váhala s opatřeními, nový designovaný ministr zdravotnictví Válek se ale také vyjadřuje nejasně a už se stejně potýká s tradičními epidemiologickými kvadraturami kruhu, nakolik třeba koalice SPOLU slibovala, že nebudou další uzávěry.

Na scéně je už opět i hospitalizovaný prezident Miloš Zeman se svými kreativními ústavními experimenty, naposledy vymyslel jakési své právo veta, které prý hodlá uplatnit při jednom kandidátovi na ministra. Takové právo ale nemá a nikdy neměl, ale bude nyní záležet na pětikoalici, jak se s tím vypořádá. Někteří právníci připouštějí, že by to mohlo skončit až sporem u Ústavního soudu.

Petr Fiala nicméně volí dále osvědčený postup. Vyjadřuje se vstřícně a s nadějí, že prezidenta přesvědčí jak on, tak navržený kandidát při osobním pohovoru. Nechává stranou, co udělá, když prezident bude na svých výhradách trvat a pohovor ho nepřesvědčí. Mimochodem, i na ten nemá prezident jednoznačné právo, ale politikové mu ho nezpochybňují.

Co když se ale prezident vrátí k tradiční politice, kde jakýkoliv ústupek partnera nebo soupeře považoval za slabost? Co když opravdu bude jmenování vlády zdržovat?

Bude pak stačit pouze klidná síla? Zatím Fialovi jeho taktika přinášela samé plody, ale může se stát, že se už na začátku vládnutí dostane do situace, kdy bude muset projevit nejen klid a rozvahu, ale i sílu. Jak se potom zachová?

To stejné se může stát při rozjezdu v premiérské funkci. Předsedové stran koalice disponují mezi sebou velmi příznivou osobní chemií a částečně to můžeme říct i o ministerské sestavě. Přesto jde o osobnosti často velmi rozdílné a představa, že mezi nimi při konkrétních otázkách nevznikne konflikt, je asi nereálná. Pokud se dostane Fiala do situace, kdy bude muset rozhodnout a postavit se na jednu stranu sporu, jak se zachová?

Politická i životní zkušenost říká, že i ten nejvíce konsensuální lídr nemůže nakonec nikdy uspokojit všechny a nevyhne se rozhodnutím, která zanechají hořkost. Bude jistě zajímavé sledovat, jak se s tím Petr Fiala srovná a jakým způsobem zvládne i takovou výzvu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu