Zítra se podruhé po letošních volbách budou upírat zraky politických komentátorů i - aspoň části - voličů k Pražskému hradu, kam si prezident pozval reprezentanty stran zastoupených ve sněmovně, aby s nimi probral situaci, jež vznikla poté, co Topolánkova vláda nezískala důvěru.

Poprvé se u Václava Klause zástupci stran sešli, aby konečně nalezli cestu k předsedovi PS, jehož zvolení do té doby blokovali Paroubek s Filipem. Řešení se našlo. Zítra budou hledat východisko z povolebního patu a všichni se patrně budou snažit o konsensus v podobě překlenovací vlády. Samozřejmě s výjimkou Jiřího Paroubka, který s buldočí umanutostí trvá na "svém" pokusu.

Bylo by od prezidenta pošetilé dát Paroubkovi šanci už ve druhém pokusu o sestavení vlády. Václav Klaus, který rozhodně nechce připustit návrat komunistů do vlády, a to ani v podobě jejich podpory vládě menšinové, by se tak sám vyřadil ze hry a další dění by mohl sledovat jen zpovzdálí. Po svém jmenování by totiž Paroubek mohl donutit předsedu sněmovny k odstoupení a volbu nového předsedy za pomoci komunistů i vlastních - v podstatě dnes už nesvéprávných - poslanců zablokovat stejně jako v prvních třech měsících po volbách. Chod země by byl sice paralyzován, což by ale premiérovi nevadilo. On by mohl znovu ovládat státní úřady, firmy a nemocnice, dosazovat do nich "oddané" lidi - a na žádný z těchto kroků by nepotřeboval souhlas sněmovny. Dělal by zkrátka to, co dnes vyčítá Topolánkovi, jehož mandát ja ale ohraničen patrně nedlouhým časovým úsekem po senátních a komunálních volbách.

Po nějaké době, až by veřejnost byla dostatečně unavena a až by se Paroubkovi podařilo získat alespoň jednoho přeběhlíka z opačného tábora (což není tak obtížné, vzpomeňme jen kupříkladu na Teplíka či Kotta) by cesta k volbě nového předsedy Poslanecké sněmovny byla otevřená. Takový staronový Vlček by do třetího pokusu opět jmenoval premiérem Paroubka, pro toho by pak získání důvěry nebyl problém a socialisticko-komunistická koalice by mohla v klidu vládnout celé volební období.

Tento scénář je samozřejmě možný i i po třetím pokusu, a proto je nesmírně důležité, aby se prezidentovi podařilo přesvědčit zbývající čtyři strany o tom, že bránit vzniku úřednické vlády je hloupost. Má to však jeden háček - k tomu, aby dočasná vláda získala důvěru Poslanecké sněmovny, je pořád zapotřebí 101 hlasů. Lidovci a zelení si ovšem jako "stranický úkol" předsevzali, že nepodoří žádnou vládu podporovanou komunisty. Za předpokladu, že by Paroubek setrval na svém požadavku premiérského křesla, by k vyslovení důvěry dočasné vládě byly komunistické hlasy nevyhnutné a vláda by tedy vznikla s podporou komunistů. To je ale varianta, kterou zelení odmítají verbálně a kterou lidovci dokonce stvrdili svými podpisy.

Jak to vypadá, bude to chvíle pro Václava Klause jako stvořená a nám nezbývá než čekat, jak si s tím prezident poradí. Údajně takové situace miluje, je tedy otázka, jak a jestli se mu tento gordický uzel podaří rozetnout, protože vtip není v tom, jak přemluvit lidovce a zelené, aby dali souhlas vládě, která vznikne za podpory (i) komunistů, ale hlavně v tom, co za svůj hlas budou chtít komunisti.