Není už překvapivé – neboť Klausovo "odcházení" má okresní úroveň a je plné přešlapů – že se Klausovi v jednom šiku přidali k bonmotovému hrubiánovi Zemanovi a zaútočili na Schwarzenberga způsobem, pod který by se podepsali fašistoidní nacionalisté z doby 2. republiky – mezi Mnichovem a březnem ´39: Schwarzenberg není vlastně Čech. Nežil tady. Neumí jazyk. Jak by jeho žena – Rakušanka – mohla být první dámou České republiky?! Schwarzenberg je vlastně Švýcar; má též švýcarské občanství. Je kádrován takto i jeho tchán (jak to dělali bolševici), když děti trpěly za původ rodičů a rodiny, byly svázány jako rukojmí. Je to pouhý exulant (podpásovka zvlášť krutá, neboť emigroval před bolševickou totalitou); Schwarzenberg je též sudeťák. Zaútočil nejen na dekrety, ale na Beneše přímo.

Je smutné přihlížet Klausově destrukci v jeho prezidentském konání v závěrečné fázi: Trvalé okopávání Nečasovy vlády. Výhrůžky, že v politice bude nadále aktivní. Monstrózní, pustošivá amnestie a mlžení a vytáčky kolem ní. Podpora Zemana jako kandidáta, jež je svého druhu pokračováním jejich oposmlouvy. Tristní je, jak se neomaleně přidali ke Klausovi jeho žena Livie – kdysi vystupující jako dáma - a jejich syn Václav, kdysi ředitel dobré školy. Na tento soumrak rodiny Klausových můžeme reagovat radostným očekáváním 7. března, pokračováním ve svěšování jeho portrétů a neposíláním dětí do školy, kterou řídí Klaus junior. A hlavně volbou Schwarzenberga za hlavu státu. Tím by skončila smutnotrapná minulost svázaná s dvouhlavou politickou saní Klaus-Zeman.

A další důvody proč volit Schwarzenberga…?! Je členem otloukané vlády, která přes neskonalé překážky a zlé karamboly provádí reformy absolutně nutné. Byl už v letech, když se postavil do čela nové strany. Umí spolupracovat a pacifikovat komplikovaného Kalouska. Má vnitřní i vnější urozenost. Má vyhraněný a historii odpovídající názor na Beneše. Zradil odvoláním mobilizace; mluvil o ztrátách na životech, jenže kolik jich potom bylo za heydrichiády – jím inspirované?!

Proč jako hlava státu dočasně sídlící v Londýně jel dvakrát do Moskvy?! Aby se stal vazalem Stalina a Gottwalda, aby tam odevzdal Podkarpatskou Ukrajinu, aby odtud přivezl socialistický Košický vládní program. Osekal demokratické strany na čtyři – na tzv. Národní frontu – přímou cestu k Únoru ´48. Benešovy první dokumenty jím podepsané byly znárodňovací dekrety. A pak zradil v Únoru ´48, když ustoupil bolševickému puči a neměl ani sílu ani čest zastřelit se… Klausova ODS mu dala predikát "zasloužil se o stát". Ano, s Masarykem a Štefánikem o vznik republiky. Později ale o její propad do rudé totality.

Schwarzenberg je konečně vrcholný politik s odvahou vidět Beneše jako tragickou a zrádnou postavu – bližší k zatracení než k adoraci. Schwarzenberg nemá patinu protřelého politického profesionála, která ze Zemana čpí. Schwarzenberg není zatížen nejchmurnějším politickým čachrem – opoziční smlouvou, ale má za nehty hejble s Bakalou. A umí být pánem situace. Zeman obratně situaci slouží. Sledoval jsem všechny rozhlasové a televizní duely Schwarzenberg – Zeman a nabízím několik srovnání: Schwarzenberg se směje i sám sobě – Zeman se vysmívá a atakuje. Schwarzenberg sděluje – Zeman káže. Schwarzenberg je lakonický - Zeman rozvláčný. Schwarzenberg je plebejský aristokrat, Zeman je plebejec. Schwarzenberg není definovatelný schématem levicový-pravicový – Zeman je levicový pragmatik. Schwarzenberg vede dialog s partnerem – Zeman s pomyslným zrcadlem před sebou. Schwarzenberg umí žertem říkat pravdu – Zeman útočí arogancí. Schwarzenberg je moudrý – Zeman chytrý. Schwarzenberg se dívá – Zeman se vzhlíží. Schwarzenberg umí být pánem situace – Zeman situaci obratně slouží. Schwarzenberg je bytost ideová. Zeman ideologická. Zeman je ohlížení – Schwarzenberg vyhlížení.

Zvažme, v čem je pohyb, a důkladně zvažme, co naše společnost potřebuje víc.