Je to teprve týden, co president republiky Václav Klaus jako poslední bod svého novoročního projevu oznámil vyhlášení dílčí amnestie. Mainstreamová média ani na vteřinu nezaváhala a okamžitě spustila palbu vším, co koho napadlo. Na téma amnestie během těch pár dní zpravodajské servery zveřejnily snad víc zpráv všeho druhu (jen velmi málo však objektivních a nemanipulativních) než na jiná (ať už si to přiznáme nebo ne), mnohem závažnější a pro nás všechny důležitější a podstatnější témata za celý měsíc nebo rok.

V souvislosti s touto amnestií někdo mluví o Klausově pomatení a blouznění, někdo jde mnohem dál a sahá po (zcela absurdních) slovech jako velezrada. Já mám v hlavě úplně jiná slova: Politická statečnost a politická nadčasovost.

Vůbec nejde jen o tu aktuální amnestii. Klausova politická statečnost a nadčasovost se potvrdila už mnohokrát. Každé velké politické rozhodnutí, každý velký politický názor a krok, který Václav Klaus v zájmu České republiky, jejího fungování a v zájmu jejích občanů učinil nebo vyslovil, se, i přes všudypřítomnou, někdy slabší, jindy silnější kritiku, dříve či později ukázal jako správný. To, že některé tyto Klausovy činy a názory, i přes jejich zjevné opodstatnění, někteří stále skálopevně odmítají, nemá nic společného s názory a činy samotnými, ale pouze s tím, že je řekl nebo učinil Václav Klaus. Ano, tím chci říct, že kdyby je řekl nebo učinil kdokoli jiný, kdokoli méně výrazný, mnohem méně výrazný by byl i ten povyk plný odporu.

S dílčí amnestií vyhlášenou k 20. výročí vzniku České republiky je to úplně stejné. Když sleduju tu mediální vlnu hysterických reakcí, jejichž společným jmenovatelem je jednak hodně špatná (spíše žádná) informovanost a zároveň záměrné překrucování či pozměňování faktů, nutí mě to k pocitu, že ve skutečnosti není kritizovaná "ta hrozná amnestie" (protože ta ve skutečnosti nijak hrozná není), ale pouze president Václav Klaus. Za co? Za to, že měl odvahu učinit to nepopulární, velmi náročné, ale přitom pro budoucnost celé české justice potřebné politické rozhodnutí, na které by si v této zemi asi nikdo jiný netroufnul. Jinými slovy za to, že je Klaus.

I já jsem byl vyhlášením amnestie překvapen, zaskočen a v prvních chvílích jsem nevěděl, co si o tom mám myslet. Ale jakmile jsem důvody tohoto presidentova rozhodnutí pochopil, věděl jsem, že sebesilnější mediální palba nemůže nijak argumentovat racionalitě a velmi rozumně vyváženému nastavení této amnestie. A právě v tom je její, respektive Klausova politická genialita. Ve správných chvílích prosazuje takové názory a činí takové kroky, které, byť na první pohled mohou někdy působit podivně, nezbývá než po jejich bližším prostudování uznat, že "ten Klaus měl zase pravdu!".

Jsem si jist, že tahle amnestie nebude výjimkou. Ano, je celkem pravděpodobné, že se část (těžko odhadovat jak velká část) amnestovaných za mříže zase vrátí a třeba i za větší trestný čin, než za který se do vězení dostali. Jenže to by se za prvé mohlo stát i po jejich propuštění standardní cestou a nikdo, a především média, by si toho vůbec nevšímal a za druhé, pokud se tak stane, nebude to v žádném případě vina amnestie, natož Klause. Vinu takového případného vývoje nelze hledat nikde jinde než v systému českého soudnictví a vězeňství. Že nápravná zařízení skutečně napravují, věří asi málokdo. Pokud se amnestií podaří vyvolat tolik potřebnou veřejnou diskusi na téma jejich nápravné efektivity a smysluplnějších trestů, než je pobyt za mřížemi pro pachatele banálních a nedbalostních trestných činů, pak to bude dílčí úspěch. Pokud se amnestie stane strašákem vypočítavých advokátů a právníků, kteří profitují z dlouholetých nekonečných soudních sporů, v nichž už nehraje žádnou roli pravda ani spravedlnost, ale pouze výdrž těch právníků, bude to další dílčí úspěch. Co na tom, že kdejaký béčkový politik nemůže Klausovi přijít na jméno. Co na tom, že ten efekt, který amnestie do českého soudnictví časem, až horké hlavy vychladnou, přinese, nebude vidět v médiích tak výrazně jako to, že si Klaus dovolil amnestii vyhlásit. Hlavní je, že až se kritici vykřičí, tolik potřebná konstruktivní debata právě na tato témata dostane svůj prostor.

Václav Klaus sice klidně mohl ukončit své presidentování nějakou poklidnou formou. Média by si jistě smlsnula na nějakém Klausově líbivém gestu na rozloučenou. Ale k čemu by to bylo? K ničemu. A přesně proto nic takového Václav Klaus neudělal. Nedělá věci jen proto, aby se někomu zalíbil. To dělají socialisti. Václav Klaus je přesný opak socialisty. Nepotřebuje se líbit. Má potřebu konat tam, kde vnímá problém. Kdyby amnestii nevyhlásil, pravděpodobně by si vyčítal, že odešel od neřešeného problému, a pravděpodobně by si to neodpustil. Myslím, že právě proto amnestii vyhlásil zrovna z těchto důvodů, v tomto daném rozsahu a zrovna v této době, a to i za cenu té neuvěřitelně intenzivní (velkou otázkou je, zda objektivní) kritiky.

Přesně v tom je politická velikost Václava Klause. Konat dle svého přesvědčení v zájmu demokracie, svobody a zdravého rozumu i s vědomím, že to od pisálků a tím pádem i od zmanipulované veřejnosti, a od politických soupeřů opět pořádně schytá. V souvislosti s jeho názory a činy se i přes veškerou kritiku dřív či později zpravidla ukazuje, že "ten Klaus měl zase pravdu".

Z těchto a mnoha dalších důvodů považuju presidenta Václava Klause za největšího československého politika od 2. světové války.

7. ledna 2013