Prezident Klaus přijal na Hradě ministra financí, aby mu vyjádřil „pochopení“ pro jeho složitou situaci při schvalování rozpočtu. Současně vyslovil názor, že za schválený rozpočet je odpovědná ODS, neboť „málo bojovala“ za své návrhy. Je příznačné, že v tisku a médiích se objevila v titulcích pouze první část Klausova názoru, tj. že za špatný rozpočet může ODS. Kopnul si i do Kalouska, když potíže s rozpočtem na rok 2010 dal do souvislosti s naprosto špatným rozpočtem na rok 2009, který ještě připravovala vláda Mirka Topolánka.

V Klausově vyjádření vidím několik tahů. Tím prvním je další okopávání Topolánka a podpora té části ODS, která je názorově blízká Klausovi. Komentář o tom, že jen „silná vláda“ může naordinovat Česku reformy, je dalším tahem Klause na podporu velké koalice ODS a ČSSD po volbách v příštím roce. Klaus moc dobře ví, že velká koalice může být ve hře jen v případě, že ODS prohraje volby a Topolánek bude mimo hru. Věří zřejmě, že se v ODS najde minimálně jeden ochotný Čech, který se velké koalice s Paroubkem rád ujme. Proto i onen třetí tah vůči Kalouskovi, který je motivován tím, aby TOP 09 příliš neposilovala a nepokazila plány na velkou koalici.

Co lze očekávat dále, je nabíledni. Protože komunisticko-socialistický elektorát je permanentně závislý na takových krocích, jaké ČSSD předvedla při schvalování rozpočtu, bude ČSSD spolu s komunisty a zbytky lidovců dál rozdělovat neexistující přebytky budoucích výnosů z privatizace státního majetku, kterou systematicky torpéduje, na podporu těch či oněch voličských skupin levice. Ostatně, tato politika je podobná závislosti na drogách. Aby účinek drogy fungoval, musejí narkomani neustále zvyšovat její dávky. Nakonec se jim může stát, že se předávkují a zemřou. To samé čeká naši společnost. Neustále se zvyšující dávky jedu deficitního hospodaření nakonec povedou ke státnímu bankrotu a dlouhotrvající kocovině v podobě „sociálního absťáku“.

V politice se často využívají různé metafory. Velmi často se například politici obracejí na voliče s tím, že jsme všichni na „jedné lodi“. To je zcela jistě pravda. Záleží ale velmi na tom, kde se právě nacházíme. Jsme-li nuceni nedobrovolně trávit čas v podpalubí, zcela jistě se nám plavba líbit příliš nebude. Zvláště, pokud se na kapitánský můstek dostal psychopaticky vyšinutý jedinec, který nařizuje kormidelníkovi plout stále víc a víc doleva. Bez ohledu na to, že už všude číhají útesy skal, na které může loď narazit. Pokud bych zachoval tuto metaforu, zdá se mi, že Klaus sdílí s naším levicovým koryfejem nejen kapitánský můstek, ale už i kajutu.