Paroubkova ČSSD nás oblažila další veřejnou debatou svých zákonodárců s prezidentem republiky. Cílem této „veřejnoprávní“ prezentace měl být zřejmě další pokus o diskreditaci současné hlavy státu s tím, že mezi ČSSD a Klausem zeje nesmiřitelná propast. Paroubek se ale přeci jenom trochu poučil z výsledku debaty Klause a Švejnara u senátorů ČSSD. Otázky, které tentokrát pokládali poslanci ČSSD, se přeci jenom víceméně týkaly Klausova působení v roli prezidenta a jen okrajově se dotýkaly ideologických témat.

Klaus zcela jasně doložil, že je nejen ochoten ale i schopen diskutovat a reagovat na otázky i v prostředí, které mu v žádném směru není většinově nakloněno. I přes pokusy o osobní invektivy - Rath, Zaorálek - zůstal Klaus věcný a umírněný. Obecná snaha dotazujících se poslanců směřovala k doložení toho, že se Klaus jako prezident jinak choval k vládám ČSSD a jinak k současné vládě ODS. Doložit to měly mimo jiné i Klausova veta zákonů z dílny vlády ČSSD a žádné veto vůči zákonům z dílny současné vlády. To Klaus obhájil tím, že ona veta použil vůči zákonům, která byla šita v předvolební atmosféře roku 2006. Tam, jak si jistě většina z nás pamatuje, se rozběhlo přímo sociální běsnění, v němž se poslanci napříč politickým spektrem zleva doprava snažili zalíbit svým voličům extrémním zvyšováním všemožných sociálních dávek. A Klaus sám na jiném místě vysvětlil svůj postoj k sociálním zákonům jako otázku nestojící tak, zda ano či ne, ale jako otázku míry pobídek k aktivitě či pasivitě jednotlivce. K zamyšlení by měla vést i Klausova poznámka v narážce na nulové politické zkušenosti Švejnara o tom, že dle jeho názoru je prezidentská role vhodná na závěr politické kariéry politika než jako její začátek.

Před volbou prezidenta se z mého pohledu stává nedůstojný a proti smyslu svobodné tajné volby stále hlasitě opakovaný požadavek veřejné volby. Zdá se, že v této chvíli je ODS osamocena v názoru na to, že prezidentská volba má proběhnout tajně. Na stranu veřejné volby se po socialistech, lidovcích i komunistech postavili i zelení. Jako důvod ke změně svého stanoviska jim posloužil trestný čin(!), a to únik záběrů z monitoringu hotelu Savoy na podobnými aférami již smutně proslulém serveru www.aktualne.cz, který dokladuje schůzku Weigla se Šloufem. Mohu k tomu říci jenom jediné – veřejnou volbu prosazují ti, kteří nevěří svým vlastním volitelům a chtějí je „ukáznit“ ve smyslu stranické linie.

Přesto mám dojem, že i při veřejné volbě dostojí většina volitelů svému ústavnímu slibu a bude se rozhodovat podle vlastního svědomí. Česko si podle mne zaslouží jako prezidenta vskutku integrovanou osobnost, jakou je Václav Klaus, než amorfního, vše slibujícího Jana Švejnara.