Neviditelný pes

POLITIKA: Klaus se chová jednostranně

19.6.2006

Když prezident republiky Václav Klaus pověřil předsedu vítězné ODS Mirka Topolánka jednáním o sestavení nové vlády, byl to z hlediska parlamentní demokracie standardní postup. Pokud Topolánek neuspěje a pokud jím sestavená a prezidentem jmenovaná vláda nedostane důvěru Sněmovny, nastane podle Ústavy druhé kolo. Pro něj by měl Václav Klaus pověřit jednáním a jmenovat předsedou vlády představitele druhé nejsilnější strany. Tou je ČSSD a měl by tedy jmenovat Jiřího Paroubka.

Takový postup byl na základě požadavků ODS, jíž tehdy předsedal právě Klaus, stanoven v návrhu změny Ústavy, který v rámci tzv. opoziční smlouvy předložili poslanci soc. dem. a ODS. Návrh schválila Sněmovna, ale zamítl jej Senát, takže ústavním zákonem se nestal. Přesto by měl tento postup Václav Klaus respektovat a řídit se jím i v současné situaci, i když platná Ústava žádná přesná pravidla pro rozhodování prezidenta v těchto případech nestanoví. Odpovídá však zásadám fungování parlamentní spolupráce.

Jde o to, jak prezident uskutečňuje svou ústavní roli. Jeho zvláštní pojetí výkonu nejvyšší ústavní funkce, jež podle mého názoru není v souladu s postavením prezidenta v parlamentní republice a s jeho ústavním slibem, v němž se zavazuje „zastávat svůj úřad v zájmu všeho lidu“, se projevilo při kampani do Sněmovny a poté i v jeho stanoviscích.

Prezident v parlamentní republice, bez ohledu na to, je-li volen parlamentem nebo přímo, lidem, je z povahy své ústavní funkce chápán jako představitel všeho lidu, tj. jako nestranický a nadstranický činitel. S tímto vymezením byla v rozporu četná Klausova prohlášení, že nepřipustí opakování února v roce 1948 a neumožní vznik menšinové vlády soc. dem. s podporou poslanců KSČM, i další podobná stanoviska s jasným stranickopolitickým obsahem. Když Jiří Paroubek za svá slova o únoru 48 -jakkoli pro občany nepřijatelně -kritizoval „nečestný a nepoctivý průběh“ kampaně, stal se cílem přímo dělostřelecké palby médií. Václavu Klausovi podobná slova prošla bez většího ohlasu.

V souladu s jeho ústavní rolí nebyl jeho přímý vstup do kampaně, když dva dny před volbami se vyslovil velmi kriticky k soc. dem. předsedovi vlády a doporučil občanům, jak mají hlasovat. Přímo znevážením ústavní hodnoty rovnosti lidí vyzněla jeho slova, že sto poslanců pro pravicové strany má větší hodnotu než sto poslanců stran levicových.

Taková prohlášení by si ústavní představitel všech občanů neměl vůbec dovolit. Ústavně politický význam oněch sto hlasů levice neznehodnotil, ale sám tímto neodpovědným výrokem znevážil důstojnost prezidentského úřadu.

Neznám žádného prezidenta parlamentní republiky v Evropě, který by si dovolil tak, jak to činil a činí Klaus, zasahovat do volební kampaně. Nic takového by nikdy nenapadlo prezidenta Fischera v Rakousku, Köhlera v SRN nebo Sólyoma v Maďarsku.

Pro srovnání mohu uvést stanovisko nově zvoleného italského prezidenta G. Napolitana z jeho rozhovoru pro francouzský týdeník l‘Express (č. 2864/2006). Ten po svém zvolení po volbách, kdy italská společnost je značně rozdělena zejména způsobem Berlusconiho vládnutí, prohlásil, že v parlamentním systému prezident představuje „neutrální moc“. Nemůže doporučovat politické volby, ale má dávat impulsy, obecná doporučení pro politické síly. V současné situaci má působit k uvolňování, k tomu, aby se v italské politice obnovil korektní a racionální dialog. Proto se také odmítl vyslovit k Berlusconiho odpovědnosti za neuspokojivý stav věcí veřejných v Itálii. Rozdíl proti Klausovu chování je zřejmý.

Právo, 17.6.2006

Autor je poslanec za ČSSD



zpět na článek