Prezident Václav Klaus se v očích českých levičáků a odborářů dopustil dalšího přečinu. Dovolil si v rámci své návštěvy ve firmě Škoda Auto komentovat průběh rozhovorů mezi odbory a vedením firmy. Řekl, že by přijetí požadavků odborů na 17% růst mezd za rok mohlo vést ke „mzdovému vzlínání“, pokud by se neúměrně vysoké požadavky prosadily v celé ekonomice, a tím k růstu inflace.

Odboráři i levicoví politikové vytýkají Klausovi, že z důvodů „nadstranickosti“ by se neměl k probíhajícímu jednání mezi odbory a firmou vůbec vyjadřovat. Někteří jdou ještě dál a tvrdí, že se Klaus postavil proti většině, tj. zaměstnancům, a nadržuje managementu, rozuměj menšině. A někteří dokonce využili komentář Klause k tomu, aby se otřeli o privatizaci v režii Klausových vlád z počátku devadesátých let. Klaus se podle nich plete do záležitostí nejlépe zprivatizované firmy prostřednictvím cizího kapitálu, zatímco on (Klaus) privatizoval kuponovou metodou a zdaleka ne tak úspěšně.

Ve skutečnosti levičáci i odboráři si opět poněkud pletou pojmy. Faktem je, že se firma Škoda Auto usadila v žebříčku českých vysoce hodnocených firem na čelním místě. Vyjednávání o nové kolektivní smlouvě je proto možné v případě této firmy považovat za jakýsi etalon, který svým způsobem určuje obdobná vyjednávání jinde. Průběh vyjednávání se proto celkem logicky dostával do celostátních médií, a to i proto, že odbory přišly s požadavkem na vysoký růst mezd v tomto roce a vyjadřovaly odhodlání prosadit svůj požadavek stávkou. Prezident se tedy nevyjadřoval k jakési lokálně působící záležitosti, ale k problému, který se dotýká celé společnosti. Fatálním omylem českých levičáků a odborářů je pak jejich hodnocení Klause jako stranícího managementu. Toto hodnocení je tak, jako obvykle, zcela prvoplánové. Zdánlivá podpora Klause managementu je ve skutečnosti jeho oprávněnou obavou, že by příliš rychlý růst mezd mohl v Česku roztočit inflaci, na niž by doplatili opět především zaměstnanci. Vydávat Klausovu kritiku požadavku odborů jako jeho nepřejícnost zvýšit zaměstnancům platy je proto zavádějící a nepravdivé.

Jak známo, stávka ve Škodě Auto nakonec proběhla a po ní souhlasily odbory v podstatě s návrhem managementu, který byl předložen ještě před stávkou. Z tohoto pohledu je proto výsledek stávky pro odbory neúspěchem. Zvýšení mezd o necelých třináct procent do konce roku 2008 tak znamená roční růst o 6,5%, což je růst platů obvyklý v naší ekonomice a který je v absolutním nepoměru s požadavkem odborů na 17% růst mezd v tomto roce. I z tohoto pohledu uzavřená smlouva mezi odbory a vedením firmy na příští necelé dva roky je vítězstvím rozumu a svědčí o tom, že Klausovy námitky byly oprávněné. Líčení českého prezidenta jako „nelidy“, který nemá rád zaměstnance a straní kapitálu, je proto typickým levičáckým instrumentem, který je dobrý k tomu, aby zametl stopy populismu extrémních levičáckých požadavků.