POLITIKA: Klaus přiznal - Byla to chyba, ale ...
Klausova sebekritika se objevila jakoby mimochodem v článku, v němž protestuje proti stylu, jazyku a formulaci textu uvedeném v letáku nazvaném STOP REFORMĚ. Pod názvem Zneužité nemocnice a pacienti vyšel v rubrice Lidových novin Úhel pohledu (na Neviditelném psu zde – pozn. red.).
Nebyl čas. Ale proč?
Prezident napsal: „Že se nepodařilo mé vládě hlubší reformu provést v druhém polovině devadesátých let, je chyba.“ Hned ovšem vysvětlil proč: „Bylo to způsobeno jedině tím, že vláda za rok a půl existence skončila.“
Jistě by se dalo namítnout, že Klausova vláda nebyla u moci pouze od voleb 1996 do svého pádu na podzim 1997; mimochodem pádu vyvolaného finančním skandálem ODS. Také v předchozím období stál Václav Klaus v čele reformního kabinetu, a to celé čtyřleté období. Na reformu zdravotnictví neměl tedy jeho tým půldruhého roku, ale čas víc než třikrát delší. To není výčitka, ale konstatování.
Kromě toho není jisté, že by vláda reformu zdravotnictví provedla, kdyby neexistovali mrtví a fingovaní sponzoři nejvýznamnějšího člena koalice, a druhý Klausův polistopadový kabinet by přežil do řádných voleb v roce 2000. Připusťme ale, že ano, neboť podle prezidenta vláda „věděla, že je to nezbytné, a věděla kudy jít.“ O to víc musíme litovat, že ODS, v devadesátých letech partaj s největší politickou odpovědností za vývoj v postkomunistické ČR, v záležitosti vlastních financí morálně selhala, kvůli čemuž pak jí vedená vláda zákonitě padla – a reforma zdravotnictví šla na dlouhou dobu k ledu. Takto viděno, nelze než prezidenta doplnit: ano, byla chyba, že jeho tehdejší vláda neprovedla reformu zdravotnictví. Jedním dechem je ale třeba říci, že politická odpovědnost za to padá nemalou měrou právě na jeho hlavu.
Nicméně, jak již naznačeno, je Václav Klaus ve výhodě, neboť už nikdo nikdy nedokáže, zda by jeho druhá vláda provedla reformu zdravotnictví, kdyby setrvala u moci až do řádných voleb 2000, či nikoli.
Navzdory citovanému prezidentovu „dovysvětlení“(že vláda neměla na reformu čas) se sluší jeho zmínku o chybě ocenit. Ve vyhroceném názorovém sporu o interpretaci devadesátých let byl Václav Klaus zřídkakdy ochoten připustit zásadní chyby, k nimž v průběhu transformační části popřevratové dekády došlo. Toto je jedna ze vzácných výjimek a nebylo by fér, kdybychom ji přehlédli.
A kdo ví, třeba časem, jak bude pan prezident myšlenkově zrát, k nim přibudou i další. Možná se pak shodneme i na tom, že železo se mělo víc kout v době, kdy bylo žhavé a kdy občané byli bolestivým reformním krokům více nakloněni – tedy v oněch devadesátých letech. Tehdy se lámal chleba, tehdy se rozhodovalo o budoucnosti včetně toho, co se bude a nebude muset udělat na počátku nového století. Tedy dnes, kdy nemalá část veřejnosti není, nikoli z nepochopitelných důvodů, potřebným reformám nakloněna.
Prezident: „Zvolil bych jiný model“
Klausův článek vzniklý „vleže na nemocničním lůžku“ je inspirativní také v dalších ohledech. Prezident dává na srozuměnou, že „Julínkova“ reforma není jedinou možnou; on sám by zvolil jiný model. Toto zjištění doprovází několikeré otázky: Nedává tím tak trochu za pravdu těm odpůrcům nynější vlády, kteří říkají Reforma ano, ale ne podle Julínka? (Nemusí to být pouze kritici z levicové opozice vedení dr. Rathem.) Nebylo nakonec chybou Václava Klause to, že se v neodolatelné touze usednout na prezidentský stolec vzdal aktivní kariéry v politické straně, čímž přišel o možnost stát se šéfem „reformního kabinetu pro 21. století“ a v něm se pokusit prosadit změny lepší než ty, které nyní nabízí ministr Julínek? Pokud by se mu to podařilo, a za pokus to stálo, elegantně by odčinil chybu svého předchozího vládnutí, během něhož k hlubší reformě systému postkomunistického zdravotnictví nedošlo. A nakonec, nepodporuje takovéto uvažování Klausovo přesvědčení, že nynější Julínkova „rozpůlená reforma“ nemůže přinést žádné dobré výsledky?
Bylo to věru poučné čtení. Prvoplánově chtěl Václav Klaus vyzvat všechny parlamentní strany, aby se distancovaly od obsahu jednoho protireformního letáku. Kouzlem nechtěného ale prozradil ledacos dalšího. Možná víc než chtěl. Nebo v tom byl skrytý záměr?
