Prezident Klaus se znovu velmi zle obořil na bývalou vládu Mirka Topolánka. V rozhovoru pro Lidové noviny Topolánkovu vládu obvinil z toho, že nejvíce ze všech vlád podléhala lobbistickým tlakům. Klaus považoval za nutné dokonce vládu Paroubka pochválit, že byla v tomto směru lepší než vláda Topolánkova. Využil k tomu velmi obratně mediálně nechvalně proslulou postavičku Marka Dalíka, který je skutečnou Topolánkovou Achillovou patou a jeho „broukem Pytlíkem“.

Tímto stanoviskem se Klaus dále výrazně angažuje v boji proti straně, kterou na počátku devadesátých let zakládal. Přitom by zřejmě stálo za to provést důkladnou analýzu toho, v čem Topolánkova vláda tlaku lobbistů podlehla. Protože Klaus nedává v tomto směru žádnou odpověď a spoléhá se jako vždy na to, že má ve společnosti váhu pouhé jeho slovo, pokusme se na několika příkladech ukázat, zda má Klaus pravdu.

Topolánkova vláda ve svém stabilizačním balíčku z léta 2007 prosadila snížení daní zaměstnancům i firmám. Toto snížení daní znamenalo reálné snížení složené daňové kvóty v Česku a vedlo k tomu, že se „den daňové svobody“ v Česku o několik dnů posunul. ČSSD chce po vítězných volbách vrátit daňový systém podle mnohokrát opakovaných proklamací Sobotky či Mládka tam, kde byl na konci vlády ČSSD. Jinými slovy řečeno, chce zvýšit daně firmám i zaměstnancům. Rád bych od Klause slyšel, v čem je snížení daní všem lidem a firmám dílem lobbistů.

Topolánkova vláda zavedla poplatky ve zdravotnictví, které výrazným způsobem zabránily zneužívání zdravotní péče simulanty a snížily i spotřebu léčiv na recept. Pane prezidente Klausi, rád bych věděl, jací lobbisté z farmaceutických firem za tím stáli, zvláště v případě, že se současně snížily ceny řady léčiv až o několik desítek procent.

Při řešení dopadů finanční krize na Česko se Topolánkova vláda rozhodla podporovat takové projekty, které pomohou firmám a jejich zaměstnancům snáze překonat finanční nestabilitu. Z tohoto důvodu bylo mimo jiné navrženo i snížení sociálního pojištění placeného firmami za zaměstnance s nízkými příjmy tak, aby byla tato místa uchráněna před dopady recese. Rád bych opět věděl, kteří lobbisté na tom mají svůj podíl.

Nové zákonné normy schválené českým parlamentem, které vznikly dohodou ČSSD a ODS po pádu Topolánkovy vlády, naopak počítají s plánem na zavedení šrotovného. Toto opatření prosadila ČSSD a je to selektivní podpora zhruba 15% českého průmyslu vázaného na automobilový sektor. Tady mám naopak zcela jasno, kdo že za šrotovné lobboval a kde se Jiří Paroubek inspiroval.

Sečteno a podtrženo, není mi známo jediné významné vládní opatření z doby vlády Mirka Topolánka, které by bylo tak průhledně napojeno na lobbismus určité podnikatelské skupiny, jako šrotovné. Pamatuji si ale velmi dobře na to, jak Klaus včele své vlády ustoupil tlaku Duškových železničních odborů a rezignoval pod výhružkou generální stávky na reorganizaci českých drah. Znalci poměrů tvrdí, že se tímto krokem Klaus vydal všanc českému odborovému hnutí. Nicméně, to hlavní je v něčem zcela jiném. Klaus se dnes chová tak, jakoby ho na druhé funkční období zvolili Paroubkovi Marťani a ne 121 senátorů a poslanců ODS. Tento svůj postoj Klaus nesmaže nikdy a už vůbec ne lacinou a nepravdivou kritikou současného vedení ODS.