„Na tu konferenci nebyla pozvána Česká republika, nebyl na ni pozván ani Martin Bursík, byl na ni pozván Václav Klaus, a to právě pro názory, které zastává a které hlásá,“ ujistil nás nedávno v televizi prezidentův tajemník Jakl. Otázku, zda se tedy mýlí diplomatické kruhy, z nichž se šíří, že zváni byli šéfové exekutiv a na Pražský hrad dorazila pozvánka jen proto, že kdosi z organizátorů zapomněl, že naše země není prezidentským, ale parlamentním systémem s politickou odpovědností vlády, mu bohužel nikdo nepoložil.
Uklidňovat se můžeme toliko informací ministra zahraničí, že řečníci budou mít k dispozici pouhých pět minut. Je to pořád lepší než ostuda hodinová.
Na skutečnost, že Václav Klaus si libuje v ideových výstřednostech, jsme si již zvykli. Když tak činí sám za sebe a ne pod českou vlajkou, budiž. Přestože to leckdy v cizině nerozlišují. Smutnější je, když se rozhodne vstoupit do služeb nedůvěryhodné americké nadace a stát se tváří její inzertní kampaně. To už opravdu nemá tuzemský prezident nic důležitějšího na práci?
Co však zaráží nejvíc, je svévolné nakládání s Ústavou danými kompetencemi. Aktivistický Klaus válčí s mocí soudní, kádruje ministry, na hranici ústavnosti tančí, když má dojít ke jmenování kabinetu. Především ale ignoruje, že politické strategie v jednotlivých oblastech stanovuje vláda. V zahraniční politice to platí dvojnásob. Nic na tom nemění mylný dojem Karla Schwarzenberga, že úkolem ministra zahraničí je bránit hlavu státu, nikoli ji kritizovat. Přístup z doby císaře pána příliš neladí s érou, kdy prezident k pobavení okolí tvrdí, že den je noc a noc je den.
Za hrob loajální ministr Schwarzenberg se alespoň nebojí k extravagantnímu Klausovi přihlásit. Jenže co si myslet o předsedovi vlády, který neprojevuje žádnou ambici seznámit prezidenta s postojem kabinetu ke klimatickým změnám. Podle ministra životního prostředí Bursíka ČR drží lajnu s partnery v EU. To je pro premiéra tak těžké toto říci jednak občanům, jednak Klausovi?
Jak vlastně probíhá příprava podkladů pro prezidenta, navenek zastupujícího zemi a její vládu? Resorty něco připraví a prezidentská kancelář to hodí do koše? Nebo se ani ministerstva nesnaží, protože nevěří, že by jejich výplody někdo četl? Takto vypadá koordinovaná zahraniční politika? V tom případě na místo nestálého člena Rady bezpečnosti OSN raději ani neaspirujme a předsednictví v EU se rychle zřekněme!
Václav Klaus si nad vyvolaným rozruchem jistě mne ruce. U konzervativních ideologů stoupne v ceně, své jméno objeví na titulních stranách světového tisku a připomene se před prezidentskou volbou. Hůře se však chápe, proč mu při tom vláda tak ochotně dělá křoví.
Ve zkrácené podobě vyšlo 20.9.2007 v Právu