Jedna z uživatelek sociálních sítí to o víkendu napsala výstižně: „Když si politik vezme po dvaceti letech života na hromádce svoji družku za ženu zrovna krátce před volbami, musí po moci toužit opravdu hodně.“ Jenže Andrej Babiš je pouze průkopníkem, nikoli jediným aktérem politické reality show. Jde však nejdál, i k činnostem, o něž v předchozím životě ani nezavadil a v budoucnu nejspíš nezavadí – jako je točení zmrzliny nebo piva.

Že ale nechtějí zůstat upozaděni ani jeho vyzyvatelé, je nabíledni. Lubomír Zaorálek se nechal zvěčnit, jak s hrůzou v očích sjíždí s mladými sociálními demokraty řeku, Petr Fiala propaguje krásy zdejší krajiny, Jiří Dolejš se na chalupě fotí s motorovou pilou v outfitu českého Ramba a Miroslav Kalousek vypouští do volné krajiny kalouse.

A když festivaly, tak nikoli filmová snobárna, nýbrž pivo, párek - a muzika, jakkoli můžeme mít pochyby, zda by politici zvládli zanotovat byť jen „Pec nám spadla...“. Na Colours of Ostrava jsem potkal hned osm známých politických tváří odprava doleva.

Ve stranických špičkách se též pohnulo literární střevo. Andrej Babiš brilantní češtinou popsal, o čem sní, Pavel Bělobrádek shrnul svůj život a Miroslav Kalousek dokonce vlastním nákladem vydal publikaci o perzekuci katolických duchovních v éře nacismu.

A to nám ještě půlka prázdnin zbývá! Takže to tipuji přinejmenším na plné košíky hub, dožínky a lety rogalem.

O politice tato forma kampaně nevypovídá nic, je však aspoň zábavná. I když by kandidátů neubylo, kdyby na hudebních akcích pohovořili o partajních plánech v oblasti kultury, na poli se věnovali producentům a konzumentům zemědělských produktů a v lesích nastínili environmentální program.

Protože, je mi líto, podle skóre lídrů v počtu vypitých piv se u uren rozhoduje špatně. Tím spíš si zaslouží ocenění pořadatelé a také média, připravující na pozadí prázdninových kratochvílí i vážnější debaty o zemi, Evropě či společnosti.

Každopádně počítejme s tím, že po letních úsměvech přijdou i kýble špíny. Předpokládá se, že letošní kampaň bude obzvlášť drsná. Babišovi soupeři se nechtějí smířit s jeho pochodem do premiérské pracovny a on si zase uvědomuje, že pokud ostatní nerozmetá na prach, mohou mu pro vládní angažmá chybět mandáty.

Přijde-li srovnávací kampaň, neděsme se. Nikdy není na škodu poměřit staré a nové výroky politiků, jejich práci ve vládě a předvolební sliby. Taková past je ale dvousečná. Je totiž málo stran, které by prošly testem konzistence a jednoty slov a činů.

Poslední kapkou pak může být kampaň negativní, očerňující, tahající kostlivce i pseudokostlivce ze skříní protivníků. Ta bývala ve volebních štábech velmi populární. Je tu však zádrhel. Nyní už musí být známý zadavatel billboardů a reklamních sdělení. Navíc Úřad pro kontrolu hospodaření politických stran a hnutí bedlivě kontroluje financování kampaní. S takovou se klidně může stát, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní spadne.

Zkusme si tudíž dát předsevzetí, že když v srpnu potkáme nějakého toho zevlujícího politika, využijeme pohodové atmosféry, zaskočíme jej a zkusíme s ním promluvit i o věcech vážných.

Dřív než se partaje definitivně změní ve varieté, sportovní kluby, cestovní agentury nebo knižní nakladatelství, připomeňme jim, že podstatou jejich práce má být agregování a artikulování zájmů jednotlivých voličských skupin, definovaných ať už ideově, nebo sociálně. Možná tím politikům zkazíme léto, ale – marná sláva – kvůli tomu si je vydržujeme.