Sněm hnutí ANO a sjezd ČSSD doprovodila intenzivní slovní palba mezi koaličními partnery. Lidovci se k ní přidali jen nesměle – je čeká sjezd až v květnu. Ovšem slyšet už o sobě také dali, byť v méně osobní a více věcné rovině, než jejich vládní spojenci.

V minulých týdnech se postavili za obce a kraje, kterým by poslali více peněz z kapes těžařských společností, než jak v horním zákoně předpokládá ministerstvo průmyslu. Řekli si i o přízeň drobných živnostníků, když se ohradili proti tomu, aby se na ně vztahovala povinnost elektronické evidence tržeb. Slyšeli jsme od nich dojemný příklad maminky na mateřské, která si tu a tam přivydělá prodejem keramických výrobků. Jenže na drobné živnostníky ministr financí Babiš nemíří, takže se KDU-ČSL dobývá do otevřených dveří. Zároveň si ale řekla o dopadovou studii k elektronické evidenci tržeb a to by mohlo zpomalit zavedení novinek i pro ostatní skupiny podnikatelů.

Stále častěji se lidovci vyjadřují také k zahraniční politice. V pátek například vyzvali Miloš Zeman, aby přehodnotil cestu na moskevské oslavy konce 2. světové války. Neumějí si totiž představit, že český prezident asistuje přehlídce ruského vojenského potenciálu.

Ne snad, že by se kolem lidoveckých ministrů nevznášely i otazníky. Resort zemědělství je například podezříván z holportu s Andrejem Babišem v podpoře biopaliv. Nebývá zvykem, aby konkrétní zákon předkládal do vlády ministr financí, ale do Sněmovny už ministr zemědělství. Vrásky na čelech mohou lidovcům dělat i drhnoucí a soudními spory opředené církevní restituce, jež se dotýkají zejména ministerstev zemědělství a kultury.

Pro KDU-ČSL je ale typické, že dokáže též otevírat témata, na které záleží hlavně jí. Zároveň si dává záležet, aby se s ostatními přela kultivovaně, bez boje tělo na tělo. Přesto už zazněly hlasy, že by mohla být „důraznější“ či „akčnější“. Tato adjektiva použil první místopředseda strany a ministr zemědělství Marian Jurečka, který čas od času připomene, v čem se liší od klidnějšího předsedy, vicepremiéra Pavla Bělobrádka, jemuž je bližší sobotkovsky neokázalý způsob dělání politiky.

Dlouho se čekalo, zda se na sjezdu Jurečka nepokusí Bělobrádka vystřídat. Od minulého týdne víme, že k tomu nedojde. Nebylo by to moudré. Lidovci si totiž říkají o sympatie občanů i dosud dobře fungujícím tandemem Bělobrádek-Jurečka. Ačkoli se však první místopředseda snaží rozptýlit dojem, že by taktizoval, jeho výroky tomu leckdy nasvědčují. Mladé frontě Dnes například 17. března zároveň řekl, že uvažoval o kandidatuře na předsedu, i že nemá ambici jednou usednout v křesle šéfa. Působilo to asi stejně přesvědčivě jako tvrzení, že se mezi lidovci nedělají před sjezdem či na sjezdu personální dohody. Nebo jako hraná zdrženlivost ohledně ambicí jednotlivců.

Nejde se nepousmát, když ministr kultury Daniel Herman není s to říci, zda bude nebo nebude kandidovat na místopředsedu, a pouze se culí, že je „ve službě“ a je připraven sloužit, kde jej strana bude potřebovat.

Nemá ale smysl tyto tanečky přeceňovat. Pro každou stranu je mnohem důležitější, jak pečuje o svůj elektorát. Ten lidovecký je dost specifický, a proto i relativně stabilní. Kdyby ale mělo do budoucna dojít k jeho rozšíření, jak o tom Marian Jurečka sní, nemusí už jím vyzdvihovaný „zdravý selský rozum“ stačit. Například proto, že „zdravý rozum“ vzývalo na svém sněmu i ANO a rovnou jej šouplo i do klíčových dokumentů, které hnutí definují.

Vrcholné stranické akce ANO a ČSSD nastavily dokonalou režií laťku vysoko. Bude-li se KDU-ČSL chtít v jejich společnosti prosadit, musí se také dobře připravit, co a jak občanům poví. Její výhodou jsou solidní základy a dva měsíce času na přípravu.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus