Politická praxe současných dní plně potvrzuje platnost vztahu závislosti mezi mírou reakce politika na požadavek voliče a obdobím zbývajícím do voleb. Tuto závislost poprvé uvedl teoretik veřejné volby a tvůrce modelu politického cyklu A. Downs, na jehož základě lze vysvětlit chování politika v čase neboli náhlá vzplanutí zájmu vrcholných politických představitelů o řešení hospodářských a společenských problémů.

Prakticky po celou dobu od jedněch voleb k druhým se jedná o klesající funkci, výrazně měnící svou směrnici v době blížících se voleb a volebních kampaní.

Škoda, že pan Downs nežil v ČR, protože specifika českého prostředí umožní vytvořit také extrémní verzi tohoto modelu, kdy po většinu období mezi volbami křivka stagnuje okolo nulových hodnot, aby pak náhle několik týdnů před volbami vystřelila strmě vzhůru, asi nějak takto:

Můžeme se tak v dnešních dnech dočíst o tom, že se budeme mít jako v Dánsku. Netvrdím, že si to autoři těchto proklamačních hesel skutečně nepřejí. Přejeme si to asi všichni. Opomíjí však skutečnost obrovského nepoměru mezi výkonností dánské a české ekonomiky měřeného v HDP per capita, díky kterému máme blíže k chudým zemím EU než k zemím typu Dánska. Raději bych se dočetl, jakým způsobem tohoto cíle dosáhneme. Jen pro upřesnění uvádím údaje za rok 2009, ve kterém dosáhla česká ekonomika výkonnosti 25 100 USD na hlavu, zatímco dánská 36 200 USD na hlavu. To znamená, že nedosahujeme ani 70 % výkonu Dánska. Pro celosvětový žebříček ekonomik přikládám také tento odkaz.

Z druhé strany politického spektra k nám míří výstřelky a nereálné plány na rozvoj podnikání dotovaný z podpor v nezaměstnanosti, podpořený o pana Dobráka a paní Slušnou. Chybí jen, aby je na konferenci představil Viktor Kožený. V souvislosti s paní Slušnou se navíc nabízí asociace s anglickou básnířkou Elizabeth Barrett Browning (1806-1861) a jejím „The devil´s most devilish when respectable“, což v překladu neznamená nic jiného, než že ďábel je nejďábelštější, když je slušný. Pan Dobrák mi přinesl na mysl bohužel jen představu Viktora Koženého, ale našli by se možná i jiní, kteří se již v našich zemích nemohou veřejně ukázat.

Je smutné, že i ty lepší nápady bohužel zůstanou s největší pravděpodobností v rovině fikce a volebních sloganů, které po volbách zůstanou rázem zapomenuty, a vrátíme se do starých kolejí.

Stále tak u nás platí Downsův poznatek, který konstatuje, že politické strany formulují své hospodářské politiky s cílem zvítězit ve volbách, a tedy ne naopak, jak by bylo žádoucí, snažit se vyhrát volby za účelem realizace své hospodářské doktríny.