Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Problémem je, že tzv. Západní hodnoty se v posledních letech mění a neodpovídají hodnotám, pro které Česká republika vstupovala do Evropské unie. Existuje silná skupina občanů, která setrvává na původních hodnotách, jako je demokracie, svoboda, volný trh, individuální odpovědnost. Další skupina sleduje křivolakou cestu změněných západních pahodnot jako je centralizace, cenzura, zákazy, regulace, restrikce, dotace a sankce. A k tomu navíc někteří považují Rusko i Ukrajinu za stejné nebezpečí pro evropskou bezpečnost a s odporem sledují velkou výměnu obyvatel Evropy za afro-asijské imigranty posilované nekončící invazí islámských nelegálů.

Hodnoty se vždy měnily s každou generací, důležité jsou ty, které přetrvávají. A jejich představitelé nejsou politici, ale musí být v širokém povědomí jako něco, co se dělá nebo samozřejmě nedělá.

Když jsem ten článek přečetl znovu, napadlo mne, že ANO patrně na západní ukotvení ČR věří více než ODS. Pokud jsem manželce věrný, nebudu přece o své věrnosti pořád mluvit, beru to jako samozřejmost.

Námět a jeho úctyhodné zpracování. Obojího se zoufale nedostává při diskusích o stavu společnosti, které jsou občas prostřednictvím vhodně zvolených a jinak neškodných diskutérů jako placebo režírovány politruky ČT.

Přistoupil jsem k tomu s jistou nedůvěrou, ale pak jsem si uvědomil, že to autor napsal opravdu dobře. Argumenty platí, logika funguje. Za mne palec nahoru.

Mám k tomu jen dvě poznámky, které vlastně souvisí. Když strana "zpřesňuje" své vyčlenění z politické scény, fakticky jde o zužování mantinelů, to je myšlenka textu: z palety možných přístupů se vybere jeden, a ten je "posvěcen" jako správný. Zároveň s tím se jeho nositelé dostávají do dilematu "opustit názor nebo stranu". Mentálně nezávislí opouštějí stranu. To všechno v článku je. Jenže zároveň se strana zapouzdřuje, koncept "my vs. oni" zesiluje a ostatní přestávají být prostě ostatními a stávají se heretiky, hlupáky, nepřáteli.

Pan autor zmiňuje Klausovo zakládání ODS. V roce 1990 byl Klaus nasazen ve volbách na severní Moravu, aby neuspěl. Uspěl. Uspěl právě proto, že nepřistoupil k obyvatelstvu jiného názoru jako k hlupákům a/nebo nepřátelům. Tento "přijímající" přístup ODS postupně ztratila a zapouzdřila se; vývoj začal už před nástupem Petra Fialy, ale za něj dosáhl nápadného stadia. Spolu se změnou kurzu od euroskepticismu k "probruselismu" a s progresivistickými tendencemi ve straně se strana uzavírá před částí svých dlouholetých voličů.

Druhá poznámka se jen týká v článku opakovaného obratu "odmítat Rusko". To je stěžejní bod myšlení ODS, někdy to vypadá, že snad i jediný, ale ve skutečnosti je to falešný střed všeho. Chápu, že třeba na Tchaj-wanu je pro stranu vztah k Číně zásadním hlediskem, jenže my nejsme ani bývalou částí, ani sousedem Ruska. Rusko zde nemá mocenskou základnu, "proruské strany" ve skutečnosti pro Rusko nic faktického nedělají, jen méně křičí, podporu Ruska v ukrajinské válce neprosazuje nikdo pozorovatelný. Prostě je to stát někde daleko, který se o nás moc nezajímá. Původně to asi byla součást předvolebního boje, kdy je oponent vykreslen jako "agent cizí mocnosti", z níž postupně vykrystalizovalo centrum identity ODS .

ODS i tímto vyklízí pole ANO, které umožňuje svému voliči zaujmout podstatně širší spektrum názorů. Hnutí samo vystupuje "proNATOvsky", naše začlenění do západní Evropy vnímá jako realitu, kterou není třeba potvrzovat obřadným nepřátelstvím k "východu". Paradoxně když ODS opakuje tezi o "proruskosti" ANO, vytváří tím podmínku k uplatnění mechanismu splněné předpovědi, resp. efektu zrcadlení. Tak dlouho budou voličům ANO opakovat, že je proruští, až se proruskými stanou.

Pro mnohé jsou texty, co nutí k zamyšlení, hotovým utrpením. Milují gesta, bušení se do prsou, hesla. Takovéto texty je ničí. Jinak jasně vyhraněná strana svými postoji je bez šance na úspěch. Klaus to věděl, Babiš to okoukal. Takže sice platí, že 1 + 1 = 2, ale pokud vám to nevyhovuje, tak klidně i 3. Důsledek: státní dluh roste. Vždyť je vlastně jedno zda roste nebo ne. Žejo! Bohatým to vyhovuje, ceny jejich nemovitostí rostou, no a ti na druhé straně, co zoufale šetří, mají smůlu, sen např. o vlastním bydlení se stává pro ně naprostým sci-fi. Ale vlastně i to je jedno. Žejo!

Ceny nemovitostí rostou kvůli státnímu rozhazování? Zajímavá teorie, taková alternativní.

Autor se utápí v akademickém intelektualismu a tak není divu, že zapomíná na jednu základní vlastnost, kterou se musí politik - zvláště ten v čele strany prezentovat. A tou je živočišně ochranářská dominance.

Prostě většina občanstva a tím voličstva chce mít v čele společnosti silově živočišnou, dominantní osobu, která však chápe jejich potřeby. Nebo to aspoň předstírá. Čehož je Babiš dokonalou ukázkou. A takovým bývá "lidem" odpouštěno vše ... pravda až do hořkého konce.

Akademičtí intelektuál rádoby elitáři však tento fakt doslova nenávidí a tak ho maskují sáhodlouhými elaboráty jako je tento. V kterém se snaží zamaskovat svou nenávist ke všemu živočišnému, které ať dělají co dělají, nad jejich nadutě nadřazeným intelektualismem nakonec vždy zvítězí.

Jak je ostatně vidět na tom prý vyspělejším západnějším Západem, kterému akademičtí intelektuálové vnutili svůj prý pokrokově dobrotrusný neomarx-progresivismus aby teď zírali na to, jak Západ pod důsledky jejich ideologie uvadá. Mnohde už i nevyhnutelně ke krvavé občanské válce směřuje.

Když u nás se právě tomuto živočišní Babiš a spol. postavili a echtes akademického intelektuála Fialu a jeho progresivistické společníky do opozice poslali.

Tato námitka podle mě míří na jinou rovinu, než kterou se článek snaží popsat. Je samozřejmě možné, že část voličů hledá v politice silnou, dominantní osobnost, která působí jako ochránce a současně dává najevo, že „rozumí obyčejným lidem“. Babiš tento typ vůdcovství nepochybně umí využívat velmi dobře. Z toho ale ještě neplyne, že právě tento mechanismus vysvětluje proměnu stranického systému.

Článek se zabývá něčím jiným: jak se jednotlivé politické názory mohou spojit do identity a jak tím strana postupně zužuje okruh lidí, kteří se v ní mohou cítit doma. To může fungovat nezávisle na tom, zda má v čele dominantního vůdce, akademika nebo účetního. Babišova osobnost mu možná pomáhá, ale současně mu pomáhá i to, že po voliči nevyžaduje příliš koherentní světonázor. Jeden člověk ho může volit kvůli důchodům, druhý kvůli daním, třetí kvůli odporu k regulaci a čtvrtý prostě proto, že mu připadá rozhodnější než konkurence.

Dokonce bych řekl, že oba mechanismy se mohou doplňovat. Čím méně musí být Babišův elektorát ideově jednotný, tím důležitější může být osoba vůdce jako společný spojovací prvek. U identitární strany drží voliče pohromadě společný obraz světa; u personalizované catch-all strany je může držet pohromadě právě osoba předsedy.

S tvrzením, že „většina občanstva“ nutně požaduje „živočišně dominantní“ osobnost, bych ale byl opatrný. To už je poměrně silná antropologická teze, kterou nelze prostě předpokládat. Stejně tak tvrzení, že západní země nevyhnutelně směřují ke krvavým občanským válkám, je spíš politická předpověď než vysvětlení současného českého volebního chování.

A mimochodem právě označení Fialy jako „echtes akademického intelektuála“ docela pěkně ilustruje jednu z tezí článku. Spor už není jen o tom, zda je nějaká Fialova politika správná nebo chybná. Z politika se stává reprezentant určitého typu člověka, proti němuž stojí jiný typ reprezentovaný Babišem. To už je opět politika identity – jen tentokrát vytvořená z druhé strany.

to se nedá číst !! O čem to vlastně autor piše ??

Článek se snaží vysvětlit rizika hodnotové politiky ve chvíli, kdy se z jednotlivých názorů stane povinná součást politické identity.

Dokud je nějaká myšlenka jen názorem, lze ji přijmout, odmítnout nebo změnit. Jakmile se ale propojí s tím, „kdo jsme“, vzniká tlak přijmout celý balík: kdo je demokratický, má být zároveň prozápadní, proevropský, zastávat určitý postoj k Ukrajině atd. Nesouhlas s jednou částí pak přestává být obyčejným nesouhlasem a začíná být chápán jako známka příslušnosti k „těm druhým“.

Právě to je hlavní téma článku: jak se z hodnot může stát identita, jak tím vzniká uzavřenější politický tábor a jak se tím zužuje prostor pro lidi, kteří chtějí jednotlivé otázky posuzovat samostatně.

RE:" Z politika se stává reprezentant určitého typu člověka, proti němuž stojí jiný typ reprezentovaný Babišem. To už je opět politika identity – jen tentokrát vytvořená z druhé strany."

---------------

nesmysl, to dokonale vidite v discusi, zejmena pod tzv. uvodnikem, volicum/priznivcum soudruha Fiяly a jeho party=Parta lzi a nenavisti staci jednoslovny "volebni program"=ANTIBABIS, dokonce i kdyz soucasna opozice utoci na Motoristy/Samurajovce tak cilem je soudruh Babis=ANTIBABIS. Volice/priznivce soudruha Babise nikdy nesvolate na Letnou ve vetsim mnozstvi, jednoduse neprijdou, prohrali jsme volby, skoda, za 4 roky jsou dalsi volby.

Cest

Analýza jak má být.

Babiš především umí dobře oslovit ty, kteří žádné názory nemají. Ty, kteří jdou za tím, komu sem tam ze stolu upadne nějaký drobek.

fi-jaloy drobek ti nestačí ??