POLITIKA: Když se Rath okottí
Tahle zpráva se totiž v českém tisku neobjevuje poprvé. Jako první ji otiskly už před třemi a půl lety Lidové noviny. Tehdy citovaly poslance Kotta, který údajně řekl: „Když zvenčí sleduji počínaní ODS, vidím vše jinak, než když jsem byl členem strany. ostatně i to byl jeden z důvodů, proč jsem na podzim schválně chyběl na hlasování o finanční reformě. ČSSD nabízí běžným občanům mnohem více než ODS.“
Srovnejme to s výrokem Petra Kotta z minulých dnů, který citovaly Hospodářské noviny: „Jediná strana, která je schopná zastavit to, aby moji blízcí a moje rodina žili pod nadvládou modrých papalášů z ODS, je ČSSD.“ Čím se oba výroky liší? Ten první pronesen nikdy nebyl a Lidové noviny si ho vymyslely v rámci aprílového žertíku do vydání, které vyšlo 1. dubna 2004. Druhý výrok je bohužel autentický.
Kottův fiktivní přestup do ČSSD vyvolal tehdy ve sněmovně značnou reakci. Mnozí poslanci prý nepochopili, že jde o žert, a pobouřeně se šli informovat do poslaneckého klubu ČSSD. Způsobilo to mohutné veselí a také úlevu, že v české politice ještě není možné všechno. To až teď, na podzim roku 2007. Nevíme, jak pokračuje Kottova léčba alkoholismu, každopádně však prožíváme cosi jako morální „kottovinu“.
Už když se Petr Kott na podzim v roce 2003 ve sněmovně opil poprvé, veřejně lhal a ještě měl tu drzost vysvětlovat svou neúčast na důležitém hlasování o veřejné reformě principiálními důvody, kdosi navrhl, že by „jeden kott“ mohl být zaveden coby jednotka politické nestoudnosti. ODS od něj tehdy dala pryč, ne však od jeho mandátu. Ten podle tehdejšího výroku Petra Nečase „morálně patřil stále ODS“.
Faktické i morální vazby s ODS se zpřetrhaly následující rok 2004, kdy se Petr Kott opil podruhé, vstoupil do klubu Unie svobody a v létě podržel rodící se vládu Stanislava Grosse. Navštívili jsme tehdy Petra Kotta s televizním štábem pořadu Bez obalu. Představil nám svou manželku, která byla stále členkou ODS, ale zároveň ji paradoxně na částečný úvazek zaměstnával jako svou poslaneckou asistentku. Divákům nabídl obraz člověka, kterému alkohol zničil život a dva roky zbývající do řádných voleb potřebuje, aby ukázal, že je řádným občanem a slušným člověkem.
Důrazně odmítl, že by svůj hlas pro vládu vyměnil za příslib nějaké budoucí funkce. „Myslím, že za dva roky se budete moci podívat, že v žádné správní radě nebudu. Nedovedu si to představit,“ řekl. Jenže uplynuly přesně ty dva roky a těsně po volbách v roce 2006 se stal šéfem středočeské pobočky VZP. Jmenoval ho ministr David Rath, jehož ČSSD sice volby prohrála, ale jeho v křesle ještě nějaký čas udržela komplikovaná povolební jednání. Pár měsíců předtím Petr Kott pomohl prohlasovat zákon o neziskových nemocnicích, který prosazoval právě Rath.
V čele středočeské VZP Kott skončil letos v únoru, kdy neuspěl ve výběrovém řízení. Podle jedněch za tím byla pomsta ODS, podle jiných byl špatným ředitelem (Lidové noviny citovaly jeho kolegy, kteří mu pro „netknutost“ informacemi přezdívali Studánka). Zaměstnancem VZP přestal být v září, od té doby je bez práce.
Mějme určité lidské pochopení pro člověka, který hrozným způsobem selhal a mnohé z jeho dalších kroků byly vynuceny složitou osobní situací. Je však smutné, že česká politika a zejména vládní koalice „visela“ v letech 2004 až 2006 na takovém člověku. A je projevem nestoudnosti, když ho přední člen ČSSD vtahuje zpátky do politiky. Jednotka „jeden kott“ je pro toto Rathovo chování příliš malá.
Převzato z blogu Extra se svolením autora.
