Nemyslím si, že by pan Karel Čapek pohádku o tom, jak pejsek s kočičkou pekli dort, mínil jinak než jako pohádku pro děti. Díky politice EU i naší republiky se však toto dílko nechtěně stalo podobenstvím. Současnou politiku a tuto pohádku spojuje nezpochybnitelná snaha protagonistů udělat něco dobrého, ovšem systémem hatla matla patla - a dát tam ještě kůži ze špeku, protože tu rád pejsek, a také smetanu, kterou ráda kočička.

V případě pejska a kočičky byl výsledek katastrofický, ovšem měli nehoráznou kliku, sežral to za ně velký zlý pes a bylo mu móóóc špatně.

My si svůj "dort" zjevně budeme muset sežrat sami a důsledky nebudou jinačí.

A to se vlastně toho unijního patlání ani aktivně neúčastníme, pouze prostřednictvím svých volených zástupců držíme hubu a krok (s čestnou výjimkou pana prezidenta a několika statečných).

Ovšem v patlání domácím, nedělejme si iluze, za unijním vzorem nikterak nezaostáváme.

Jen pár příkladů:

- recyklovaný zachránce našich financí p. Kalousek vymýšlí a navrhuje způsoby, jak umenšit škody způsobené zběsilým dotováním fotovoltaických čuňačin, pro něž jako poslanec hlasoval

- v rámci úsporných opatření se poněkud seškrtají rozpočty resortů, ovšem vypukne-li příliš velký řev, zase se couvne

- p. ministr zdravotnictví pouští do světa asi nejvíce sdělení o reformních krocích a téměř vždy, jakmile vypukne řev, hodí zpátečku

Nějak tomu všemu chybí koncepce, a tak je to hatla matla patla. Kolik peněz kam jde, je přece zřejmé z rozpočtů státu, krajů, obcí.

Nadstát i stát je silně přebujelý – plete se do věcí, do nichž by neměl, a vytváří k tomu úřady, jež potřebují - no hádejte co?

Potom je tu spousta rozličných nátlakových skupin, ukrytých pod názvem "nezisková organizace", které od státu potřebují a dostávají -hádejte co?

(Aby bylo jasno, vím, že existuje spousta organizací, jež pomáhají např. zdravotně postiženým a mají mou úctu a podporu, ale nejsem ochoten financovat různé ekoteroristy či samozvané bojovníky za všecko možné, zejména však za svou pohodlnou existenci.)

Dále rozsáhlá podpora nemakačenků všeho druhu, která je vesměsnároková.

A největší čuňačina vůbec - dotace!

Hloubku této nemravnosti pochopíte rychle, když ji vidíte z blízka. Tedy třeba "Zelená úsporám". U nás v Ústí byly městské byty privatizovány v cenách vesměs do 50 000 Kč, tedy za pusinky. A to jak panelákové, tak ve staré zástavbě. Zchátralé zhruba stejně, ty panelákové ovšem mladší.Na uvedení domu do dobrého stavu potřebujete u paneláku, v němž je cca 100 bytů, investici na jeden byt několikanásobně menší než u starého cihlového činžáku se sedlovou střechou, v němž je 10 bytů. Dotaci ovšem dostane panelák. Kdo nevěří, nechť to zkusí. Tedy ten, kdo má větší problémy, povinně ze svých daní ještě doplatí tomu, který je na tom lépe. Uf! O dotacích tzv. obnovitelných zdrojů energií jsem se již zmínil v souvislosti s bohulibou činností p. Kalouska.

Tudy ve velkém odtékají peníze daňových poplatníků.

A s tím se již léta nic neděje.

U nás je nyní v módě heslo "boj s korupcí". Ve srovnání se všemi jinými způsoby, jak mizí finance v černé díře, je to problém podružný a do značné míry by zanikl nebýt zběsilého přerozdělování a dotování. Ovšem jako zaklínadlo, jež má doložit počestné úmysly těch, kteří je hlásají, celkem zabírá. Obávám se však, že po nějakém čase si zazpíváme s Voskovcem a Werichem: "Místo chleba žvýkáme hesla, divný blahobyt."

Zatím se totiž stále stupňuje státní odírání těch, kteří vytvářejí hodnoty, a přibývá těch, kteří z toho pohodlně žijí.

S přáním hezkých svátků