Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Objasnit způsob nabytí majetku je zcela logický. Majetek se nevylíhne jako Fénix z popela. Vede k němu stopa dokladů a účetních zápisů. A také dokladů o zdanění v jednotlivých fázích. Pokud toto nění někdo schopen doložit, pak se jedná o daňové podvody. Co je trestné jednání a v některých státech postihované více, než loupeže a vraždy. V mnoha státech kvůli tomu mají zavedeny majetková přiznání, což v našem státě, kdy velké majetky vznikly privatizačními a restitučními podvody nebo mafiánky s době velkého právního zatmění, není zatím možné. Za vším ale hledej prachy. I za činností Bobliga z Edelstadtu, který účelově směřoval proces od žebračky, přes kořenářky k bohatým měšťanům a k podílu na jejich zabavenému majetku.

Vaše úvaha dává smysl v rámci daňové logiky, ale právě zde se podle mne míchají dvě odlišné věci.

Ano, pokud jde o daně, pak je zcela legitimní požadovat doložení příjmů, účetních operací a jejich zdanění. Tam má stát jasně definovaný cíl: stanovit daňovou povinnost. Pokud něco nelze doložit, následuje doměření daně nebo sankce. To je uzavřený a poměrně přesně definovaný rámec.

Navrhovaná úprava ale míří jinam. Nejde o ověření souladu s daňovými pravidly. Neřeší se otázka „bylo to zdaněno správně?“, ani „došlo ke konkrétnímu daňovému podvodu?“. Řeší se mnohem obecnější a méně uchopitelný problém: zda je člověk schopen „dostatečně vysvětlit“ svůj majetek jako celek.

To je kvalitativně jiný úkol. V daňovém řízení existují konkrétní doklady, konkrétní pravidla a konkrétní výsledek. Zde se pracuje s neurčitým standardem vysvětlení, který není pevně svázán s jedním typem porušení. Nejde o to doložit konkrétní transakci, ale o to přesvědčit stát, že celek majetku je „v pořádku“, aniž by bylo jasně řečeno, co přesně to znamená.

Podobně i odkaz na majetková přiznání je jen částečně relevantní. Ta existují v zemích, kde se majetek daní, a jejich účelem je stanovit daň, nikoli zpětně vysvětlovat původ majetku v obecném smyslu. Jsou to evidenční a fiskální nástroje. Navrhovaná úprava nic takového neobsahuje – nepožaduje pouze soupis majetku ani jeho ocenění pro účely zdanění, ale míří přímo k otázce jeho „legitimity“ bez vazby na konkrétní daňové pravidlo.

Proto také nelze tento institut jednoduše redukovat na boj proti daňovým podvodům. Kdyby o to šlo, existují již dnes standardní nástroje. Tady se zavádí něco jiného: obecné posuzování majetku bez nutnosti určit konkrétní porušení práva.

Blan bla bla.

Povinnost prokazovat, že se člověk živí poctivě existovala už se faraonském Egyptě.

To není podstatný argument, ale spíš historická analogie bez rozlišení kontextu.

Ano, v různých obdobích existovaly systémy, kde člověk musel prokazovat, že se „živí poctivě“. To je ale přesně ten typ uspořádání, od kterého se moderní právní stát vědomě odklonil. Důvod je jednoduchý: taková povinnost není vázána na konkrétní delikt, ale na obecné podezření vůči jednotlivci.

Moderní právní řád stojí na opačné logice – stát musí prokázat konkrétní porušení pravidel. Neexistuje obecná povinnost průběžně dokazovat vlastní „poctivost“, pokud k tomu není konkrétní důvod definovaný zákonem a konkrétní skutkovou situací.

Právě proto je ta historická poznámka spíš potvrzením problému než jeho vyvrácením. Ukazuje, že podobné mechanismy existovaly – ale také že patří do jiného typu právního uspořádání, než jaké dnes považujeme za standard.

Otázka tedy není, zda něco podobného existovalo, ale zda se k tomu chceme vracet – byť v modernější a formálně sofistikovanější podobě.

Nekrmte toho Ai trola

Ono vůbec nejde o to, kdo či co to napsalo, ale zda to dává smysl, zda je v tom něco nového z pohledu informačního.

Příspěvky pana Miroslava Grundmana jsou vždy velmi zajímavé, podrobně rozebírající zažítá právní stanoviska a výklady.

Leč moderní "progresivistická" doba nesla do starých dobrých pravidel moderní liberálně demokratický pokrok.

Například už jenom vyhrožování vojenskou silou je porušením mezinárodního práva (USA vůči Grónsku).

Ale protože USA..., "náš přítel ve zbrani a celosvětový ochránce (západní) demokracie", tak se nikdo moc neodvažuje ani pípnout, a když ano, tak je to pouhé pípnutí, pšouk.

A bohužel z právního hlediska stejné porušení zavedených norem (mezinárodního práva) závisí "na úhlu pohledu", na které straně stojíte.

"Teď se důležité stát na SPRÁVNÉ straně."

"Myslete politicky, Halík! Politicky! Jinak budou prémie jaký? No nižší, nižší, Nižší... !"

S Ai se můžete pobavit sám, i bez toho úplně zbytečného meziclanku, který se pak označuje za autor.

Jestli bych si dovolil. Možná je chyba někde jinde. Totiž v samotné formulaci. Totiž nikoliv "konfiskace nevysvětlitelného majetku", ale majetku jehož příjem je bez vysvětlení - pakliže ho občan a dostatečně dodatečně nepodá.

Protože musíme vyjít právě z těchto předpokladu , že

1) Z naprosté většiny příjmů/převodů majetků vybírá stát daně. A při tom jsou tyto transakce z hlediska státu zaevidovány a označeny za jako čisté.

2) Stát umožnuje zákonné výjimky, že některé převody majetku daněny nejsou - třeba dědění majetku v první skupině Ovšem, i ty musí být zaregistrovány /třeba u notáře/.

3) A teprve teď se dostáváme k té zásadní otázce, co může/má stát dělat, když zjistí, že občan má nějaký majetek vysoké hodnoty - mimo tuto evidenci.

Jestli se stát rozhodne, že takový majetek je nelegální a z titulu zákona může být zkonfiskován, tak toto si ale budou muset politici probrat s Ústavním soudem - protože ten bude první, kdo takový zákon bude chtít zrušit.

4) A jak říká i návrh zákon správně, má občan i nyní možnost vysvětlit, jak k tomu majetku přišel. Což už je ale klasická práce soudce, který hodnotí předložené důkazy, Což ale může být jakákoliv evidence, ale i výpovědi osob (a je věcí soudce jak uzná jejich věrohodnost/, obhajoba má právo navrhovat vlastní znalce a podobně.

Ostatně - ono je dokonce i věcí soudce, jak posoudí onu nevysvětlitelnost. Pan podnikatel podniká v zahraničí, kde jsou jiné předpisy, a chybí mu nějaká bumážka..

V tom se sice ani soud nevyzná, ale jestli předloží vypracovaný posudek znalce, že je vše jinak v pořádku, tak ten asi soudce zpochybňovat nebude.

Ale jestli policajti vynesou v pytlích desítky milionů v hotovosti z domu úředníka magistrátu, který celý život jiné legální příjmy než plat neměl, tak to se mu bude u soudu vysvětlovat fakt těžko.

Vaše úvaha je konzistentní v rámci klasického modelu: stát sleduje evidenci příjmů, existují zdaněné a výjimečné nezdaněné převody, a problém nastává až tehdy, když se objeví majetek zcela mimo tento rámec. V takovém případě se pak řeší, zda jej lze dodatečně vysvětlit, a soud hodnotí důkazy.

Jenže právě zde se míjíme s tím, co je jádrem navrhované úpravy. Ta není primárně konstruována pro situace typu „někdo má pytle hotovosti bez jakéhokoli záznamu“. Tyto případy jsou řešitelné již dnes – buď jako daňový problém, nebo jako trestní věc.

Cílová situace je jiná a méně intuitivní. Typicky může jít o případ, kdy vše formálně probíhá „v pořádku“: vznikne nová firma, získá velkou zakázku ze zahraničí, obdrží vysoké zálohy, zakázku realizuje a vytvoří zisk. Transakce existují, peníze jsou dohledatelné, může dojít i ke zdanění. Přesto může vzniknout situace, kdy stát vyhodnotí celek jako „nevysvětlený“ – nikoli proto, že by chyběla evidence, ale proto, že nedává smysl v určitém interpretačním rámci (například vzhledem k historii firmy, jejím kapacitám nebo ekonomickému kontextu).

A právě zde se dostáváme k rozdílu. Nejde o absenci dokladů, ale o posouzení „věrohodnosti“ celého příběhu. V takovém případě už nestačí říci „tady jsou smlouvy a platby“. Otázka se posouvá na úroveň: je toto vysvětlení jako celek přijatelné? A pokud není, může být zpochybněn nejen zisk, ale i samotné příchozí platby.

To znamená, že úprava nemíří jen na majetek mimo evidenci, ale i na majetek, který evidenci má, ale neodpovídá určité představě o tom, jak by měl vznikat. A právě proto je zavádějící redukovat problém na „nedoložené příjmy“. V řadě případů totiž doložené být mohou – a přesto nemusí obstát.

Snaha odebrat majetek podvodníkům by neměla tvůrcům zákona zatemnit mozek.

ÚS: nález č. 63 (svazek 4): Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, stanoví v čl. 2 odst. 3, že nikdo nesmí být nucen činit co zákon neukládá. Toto ustanovení nelze obcházet tím, že bude např. od občana vyžadováno prohlášení, že bude něco činit či nečinit, nebo strpět něco, co mu zákon neukládá, a takové prohlášení bude podmínkou pro uplatnění jiného jeho práva.