Česká kotlina je neustále zaplňována podivuhodnými paradoxy. Stačí si denně otevřít noviny nebo sledovat internetové zpravodajství ráno i večer. Slovo paradoxy je pro tento stav poměrně slušné a neutrální. Neuvěřitelné zprávy obsahují texty týkající se příprav na komunální volby. Najednou se nám vynořilo neuvěřitelné množství budoucích primátorů. Chci usilovat o post primátora (primátorky, starosty, starostky), vyhlašují mnozí.

Jenže ouha. Volební zákon tento termín, pokud jde o volební klání, nezná. Ve volbách může každý z kandidátů té či oné politické strany usilovat pouze o to, aby byl zvolen do zastupitelstva. Teprve z této pozice ho může jeho strana navrhnout ostatním stranám do funkce primátora (starosty) a jeho volba je otázkou dohod zpravidla několika stran, které získají v zastupitelstvu potřebnou většinu. Takže výrok „chci být primátorem“, je pro voliče matoucí, byť není zákonem zakázán. Navíc pomíjí fakt, že se nejprve musí onen budoucí primátor stát zastupitelem.

Mnoha kandidátům na primátora (starostu) se zdá toto jejich odhodlání natolik úžasné a dokonalé, že se ani nenamáhají vysvětlit, proč právě oni by měli být nejlepšími primátory (starosty). Takže se většinou nedočkáme slov jako: „Jsem zkušený komunální politik. Zastával jsem dvě období úspěšně funkci starosty v Horní Dolní. Znám dobře problematiku legislativy obce, mám potřebné vzdělání, jsem autorem deseti úspěšných projektů. Můj osobní život je příkladný a umím zodpovědně hospodařit s majetkem svým, což mohu uplatnit ve funkci primátora (starosty). Vím také velice dobře, co funkce primátora (starosty) obnáší.“

Mnozí budoucí „primátoři“ by měli pravděpodobně s touto formulací potíže. Navíc – nemají potřebu vyslat tento signál. Spoléhají spíše na to, že volby jsou marketingovou záležitostí spočívající v potřebném počtu fotografií doprovázených větou náš kandidát na primátora. Spoléhají bohužel i na to, že volič toho víc ani nevyžaduje. S tím souvisí i onen nepochopitelný výrok týkající se povolebních koalic, s nímž přišel svého času předseda KDU-ČSL Josef Lux. Od té doby všichni politici papouškují, že koalice se uzavírají až po volbách. Jistě, ty faktické, neboli právní, ano. Ale bylo by daleko etičtější a slušnější, kdyby kandidáti (či mluvčí stran) neměli obavy voličům sdělit, že program té a té strany souzní s jejich, a že tedy potenciálním spojencem by se mohla stát ta či ona strana. Pak by jejich předčasně prozrazovaný zálusk na funkci primátora byl pravděpodobně logičtější a transparentnější.

Ono v tomto smyslu hraje i roli chápání češtiny. Slovo vítěz voleb je zavádějící. Vítězem voleb by měl být ten, kdo získá 51% hlasů. Ten pak může garantovat svůj program. Vítěz voleb není totéž jako ten, kdo získá nejvíce hlasů. Pro důkaz není třeba chodit daleko. Za letošního vítěze parlamentních voleb byla označena ČSSD, leč vítězství se jaksi nekonalo. Proto je důležité nebát se zcela otevřeně označit koaliční potenciál té či oné strany.

Mýtem voleb je slovo změna. Naše město potřebuje změnu. Proto chci být primátorem (starostou). Prohlašují mnozí. Spoléhají na to, že volič uvěří tomu, že získání oné nejvyšší funkce může samo o sobě znamenat změnu. Opak je pravdou. Primátor nebo starosta má v radě pouze jeden hlas a nemá z titulu své funkce výsadní postavení. Starosta či primátor nejsou ani nadřízeni úředníkům. Právě proto by bylo prakticky i eticky solidnější, kdyby lídr volební strany sdělil voličům nahlas své vize o vytvoření týmu, který je schopen konstruktivně realizovat předkládaný program. O tom, že by kandidát uměl velice konkrétně vysvětlit, proč a jak bude lepší než ten, koho hodlá v jeho křesle vystřídat, si bohužel musíme většinou pouze nechat zdát. A volič to bohužel nežádá.

Letošní zkušenosti z parlamentních voleb, v nichž se poměrně silně vynořil fenomén kroužkování kandidátů, by měly v kampani komunálních voleb sehrát jistou roli. Ať zvolíte kohokoli z naší kandidátky, je to kandidát na svém místě. Bude umět řešit problémy našeho města a má k tomu předpoklady. Takto by také měl umět hovořit budoucí primátor (starosta). Jenže on tak nečiní, protože by byl jaksi nachytán na hruškách. Obávám se, že bývalý brankář Bříza, který si vzal do týmu předsedu fotbalového svazu Haška, by těžko mohl takto hovořit, když veřejnosti je známo, že pan předseda Hašek jen složitě zvládá řízení svazu a neblahého dědictví zanechaných mu jeho předchůdci. Opět stejná situace - dáme voliči tvář a na nic jiného se nás neptejte. Takto by to fungovat nemělo. Takže kroužkování, jakkoli demokratické, nemusí vést k vytvoření optimálního týmu. Právě proto, že mnozí lidé z kandidátek jsou pouze tváří kampaně, nikoli její solí.

Všichni budoucí primátoři (starostové) by si měli neustále připomínat příběh krále Epeiru, který v roce 279 před naším letopočtem sdělil svým důstojníkům po vítězné bitvě u Auscula, že podobné další vítězství by znamenalo konečné zničení jeho armády. V historii se tato událost označuje jako Pyrrhovo vítězství. A to byl Pyrrhos I. Épeirský mimořádně talentovaným generálem a stratégem.

Naši budoucí primátoři (starostové) se bohužel spoléhají na to, že volič se bude chovat jako divák televize Nova či jako pilný čtenář náborových tiskovin supermarketů. K naší společné škodě, ovšem.