Letošní parlamentní volby jsou považovány za další mezník invaze politického marketingu do českého prostředí. KDU-ČSL však zvolila prostředky hodně otřepané - volební vlak pojmenovaný dle hlavního volebního hesla strany Klidná síla.

Heslo, s nímž přišel ještě nebožtík Josef Lux, lidovci letos pouze oprášili. Navíc nejde o originální nápad, neboť si ho vypůjčili od francouzských socialistů. Ale politický obr Mitterrand skutečně připomínal rozjetou parní lokomotivu, a měl tedy důvod, aby francouzskou střední třídu („měšťáky“) zbavil obav.

Čeští lidovci oproti tomu připomínají dýchavičnou lokálku. Též trasa klidného rychlíku vypovídala o KDU-ČSL s velkou výmluvností. Výčet stanic kopíroval místa nadprůměrné podpory pro KDU-ČSL na střední Moravě a ve východních a západních Čechách.

Volební geografie v praxi - člověk se nemohl ubránit podezření, že v lidoveckém volebním štábu vymysleli nejen název, ale rovnou celý spoj, který projížděl hlavně místy, kde se lidovci mohou cítit alespoň trochu doma. Poklidně vsadili na jistotu, klimbali si v kupé, krajina za okny líně ubíhala a oni snili o dvouciferném výsledku.

KDU-ČSL pak utržila druhý nejhorší volební výsledek ve svých polistopadových dějinách a když její předseda provedl svůj srpnový „rudý úkrok“, propuklo mezi dosud klidnými lidovci zemětřesení. To by mělo na nadcházejícím sjezdu přinést plody v podobě nejen nového vedení, ale hlavně nového politického směru, který by lidovou stranu přivedl do země zaslíbené.

Naplní-li se však předsjezdové prognózy, lidovecký Mojžíš se bude jmenovat Čunek. A s ním přijdou hlavně snadná řešení nesnadných problémů ve stylu vsetínských králíkáren první kategorie.

Ne, Čunek není rasista. Věří-li, že svým zajisté razantním opatřením změní zavedené, historicky socializované asociální způsoby chování romské menšiny za pár týdnů, má daleko blíže k marxismu. Marxisté přece věřili, že změna podmínek (zejména odstranění soukromého vlastnictví) zrodí nového socialistického člověka. Ano, Jiří Čunek chce přimět Romy k větší zodpovědnosti za soukromý majetek, nikoliv znárodňovat. Sociální inženýrství má ale mnoho podob, leč jeho výsledky zpravidla bývají dosti žalostné.

Snad lze Jiřímu Čunkovi věřit, že - jak se říká - „to myslí dobře“. Otázkou je, zda to budou myslet dobře i ti voliči, které svým jednáním a řešeními osloví. Marxisty asi sotva, spíše rasisty, byť třeba hodně kultivované či jenom „podvědomé“.

Následkem jeho vítězství v boji o post předsedy lidové strany by pak mohla být jakási softhaiderizace KDU-ČSL, vedoucí možná k vysněné volební „dvoucifernosti“. Což se jistě musí zamlouvat mnohým partajníkům, které živí -přímo nebo nepřímo - stranický aparát a kteří vědí, že jim začíná téct do bot. A pan Kapsch není zrovna kamarád do nepohody, ten se přátelí jen s „lepšími lidmi“, s těmi, kdo sedí ve vládě a v parlamentu. V těžké chvíli proto lidovci mohou snadno sáhnout po Darwinovi, jehož teorii u nás tak hezky zvulgarizoval fotbalový boss Ivan Horník svou maximou „silnější pes mrdá“. Přičemž tím silnějším psem není v případě KDU-ČSL přímo Jiří Čunek, ale populismus.

K axiomům dosavadní lidovecké politiky patřila zásada monsignora Šrámka „být při tom“. Jako by ale ono „při tom“ bylo důležitější než samotné „být“.

Proč má vlastně existovat křesťanská politická strana? Co má adjektivum „křesťanský“ přinášet do politiky? Od svého vzniku na sklonku devatenáctého století křesťanskodemokratické strany spojovaly snahu o řešení závažných sociálních otázek moderní doby s křesťanskými hodnotami.

Zdá se, že v současnosti musí zastánce křesťanských hodnot čelit dvěma skutečnostem: jejich pokročilé erozi v západní konzumní společnosti na straně jedné, a nositelům jiných - a tedy minimálně zčásti protikladných - hodnotových systémů (zdaleka nejenom islámu) na straně druhé.

A právě odpověď na obě uvedené výzvy by měla tvořit základ každé křesťanskodemokratické politiky, má-li mít vůbec nějaký smysl.

Nezdá se však, že by současný stav západní civilizace, její proměny, jakož i jevy a proudy, s nimiž je konfrontována, vyvolaly mezi lidovci nějaký větší kvas. Hodlá-li KDU-ČSL vsadit na populismus či na marketinkové fígle, s jejichž pomocí by překonala alespoň pětiprocentní bariéru a stranický aparát si tak zachoval přístup k moci a ke zdrojům, může se na sjezdu raději rovnou rozpustit. Anebo rozdělit - z poloviny odkočovat k ODS, z poloviny k ČSSD. Do bytů první kategorie.

LN, 8.12.2006

Autor je politolog