Dvanáctého listopadu pořádala KDU-ČSL panelovou diskusi kandidátů na předsedu strany. Akce to prý byla první svého druhu v České republice. V publiku se jí účastnilo mnoho delegátů, kteří o víkendu 20.-21. listopadu budou volit svého nového šéfa. Navíc celá debata byla v přímém přenosu přenášena na webové stránky KDU-ČSL, kde ji mohla sledovat i veřejnost.

Zkrátka byla to dobrá příležitost pro kandidáty, kteří až na Michaelu Šojdrovou nepatří k nejznámějším, dát o sobě více vědět. Bohužel z pěti uchazečů dorazila pouze právě Michaela Šojdrová a Pavel Bělobrádek. Důvody, proč nepřišli i ostatní, nezazněly. Přitom na otázky, které kladli pozvaní hosté: politoložka Vladimíra Dvořáková, komentátor Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu Petr Nováček, historik Jaroslav Šebek a ekonom Martin Kupka, by měl odpovědět každý, kdo má ambici stát se novým předsedou.

Během panelové diskuse několikrát zaznělo, že KDU-ČSL je v situaci, kdy musí přilákat nové skupiny voličů a zároveň neztratit své pevné jádro. Vladimíra Dvořáková se opakovaně ptala, jaké by to měly být? Uspokojivou odpověď však nedostala. Kandidáti by sice rádi přitáhli mladé voliče, jak toho ale chtějí dosáhnout, se jim vysvětlit nepodařilo. Pavel Bělobrádek zdůrazňoval, že KDU-ČSL nabízí univerzální hodnoty, např. že krást a lhát se nemá. Vedle toho zmiňoval důležitost toho, aby program strany byl konkrétní a aby mluvila jazykem, kterému voliči rozumějí. Zvláštní důraz pak kladl také na ochranu dítěte. Michaela Šojdrová pro změnu vyzdvihovala potřebu otevřenosti, čitelnosti a důvěryhodnosti. Co se týče programu strany, není prý nutné vymýšlet nový ale přepracovat starý tak, aby byl pro veřejnost pochopitelný.

Stačí však tohle všechno na to, aby KDU-ČSL přitáhla nové příznivce, natož ty mladé? Obávám se, že ne. Pavel Bělobrádek a Michaela Šojdrová si nejspíše myslí, že je možné budoucí úspěch strany postavit na důvěryhodnosti, kompetentnosti a přitažlivějším obalu, do kterého zabalí starý obsah. Pokud jim ale opravdu jde o mladé lidi, tak se musí smířit s tím, že něco takového je málo.

Diskuse uvnitř KDU-ČSL by se měly vést o samotném obsahu politiky této strany a o jejích hodnotách. Hledat chybu pouze ve způsobu prezentace programu a nedostatku důvěryhodnosti, otevřenosti a čitelnosti nemá smysl. To má své opodstatnění např. u sociální demokracie, ale KDU-ČSL má jiný problém: mnoho věcí, na které křesťanští demokraté kladou důraz, a i řada hodnot, kterými se zaštiťují, nejsou dnes až na výjimky přitažlivé.

Lze to popsat i jinak. V části diskuse věnované případné změně názvu strany Michaela Šojdrová řekla, že musí vystihovat její podstatu a že už dnes se pracovně zkracuje na KDU. Je to prý samozřejmě věc stranické diskuse. V každém případě se však zdálo, že Michaela Šojdrová by uvítala, kdyby spojení Československá strana lidová zmizelo. Navíc se postavila za to, aby KDU-ČSL byla stranou křesťanského konzervatismu. Takže s trochou nadsázky řečeno, nejenom že už nemá být stranou lidovou, ale jen křesťanskou, ale ona už dokonce nemá být ani pro všechny křesťany, ale jen pro ty konzervativní.

Můžeme pokračovat dále. V diskusi o tom, co by mělo být ústředním heslem strany, uvedl Pavel Bělobrádek na prvním místě důraz na děti a připomněl citát Maxima Gorkého: „Děti jsou živé květy země.“ Vskutku magnet pro mladé voliče. V odpovědi na otázku po zákazu islámu jako totalitní ideologie Michaela Šojdrová uvedla, že pohled do některých zemí, kde jsou křesťané zabíjeni při vstupu do kostelů, v ní nevyvolává jistotu, zda by výstavba mešit u nás nevedla k podobnému neklidu, proto ji prý nepodporuje. Pavel Bělobrádek zase vyjádřil podporu selektivní imigrační politice, která by zajistila, aby cizinci, kteří k nám budou přicházet, respektovali naše zvyklosti a zákony. Možná při opravdu vysokém počtu a při určitém způsobu přístupu k nim pro nás muslimové mohou představovat jisté riziko. Ale v tuto chvíli, kdy není žádný oprávněný důvod se u nás muslimů bát, je vyvolávání obav z nich možná i nezamýšleným podporováním nenávisti k jedné náboženské skupině, které mladého svobodně přemýšlejícího člověka od podpory KDU-ČSL opět spíše odradí.

Při pohledu na politické strany, které v České republice působí, je KDU-ČSL jednou z těch, která budí sympatie tím, že není tolik jako jiné napojená na různé podnikatelské lobby a klany. Navíc stojí na určitých hodnotách. Neúspěch KDU-ČSL při posledních volbách do Poslanecké sněmovny by však měl tuto stranu vést k úvahám, které z těchto principů opravdu musí zachovat. V návaznosti na to je pak také třeba určit skupiny občanů, na které se chce zaměřit. Zatím se nezdá, že by se něco takového v KDU-ČSL dělo. Ale stejně jako je katolická církev nucena vzdát se některých svých tradičních dogmat, pokud nechce přijít o mladé věřící, musí i KDU-ČSL ustoupit od přesvědčení, že o obsahu a hodnotách se nediskutuje. Jinak si může rovnou jako své ústřední heslo napsat: Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová je stará devadesát jedna let.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6