Nástupce přijde do jiného, nového světa

Česká politika se pohybuje v jakémsi "fázovém" zpoždění. Všimněme si, že veliká otázka, kdo bude sedět na Hradě a jak bude směrovat českou politiku ve vztahu k Evropské unii, zní dnes naprosto jinak než před několika měsíci, natož lety. Na Hradě dosud seděl muž, který byl pro vedoucí představitele Evropy něco jako pověstná osina v zadní části těla. A prohlášení Miloše Zemana, že jakmile vstoupí na Hrad jako prezident, vyvěsí vlajku Unie, a to možná i ruku v ruce s Barrosem, vypadá jako vstřícný krok. Avšak přichází v okamžiku , kdy může být Unie za pět let úplně jiná, anebo, což si málokdo přeje, nemusí být vůbec. Dnes britský ministerský předseda David Cameron vyvěšuje veřejně své " protestantské teze" vůči Unii jako kdysi Martin Luther – slavnostní vyvěšování vlajky s hvězdami na modrém podkladě se tak zdá poněkud zpozdilé, až směšné, i když nutné.

Konec politického idealismu

Příští prezident po Zemanovi tedy určitě nebude eurohujer, ale pravděpodobně ani eurofederalista. Budeme v jiné situaci – a to i ekonomicky. Tak jako se český průmysl od poloviny 19. století postupně lépe a lépe prosazoval v českém prostředí, začal také rychle expandovat na Východ. I dnes české anebo česko-slovenské hospodářské skupiny, ještě nedávno podceňované, rychle expandují do míst, kde se nám ekonomicky vedlo dobře i před sto lety. Nejsou a nebudou za pět let tak závislé na cizím kapitálu jako dnes. Avšak zároveň budou silným konkurentem našim západním sousedům, což bude vyvolávat silné politické turbulence. Příští kandidáty na prezidenta tedy budou podporovat výrazně silnější ekonomické entity s návazností na zahraniční partnery a odbytiště – Ukrajinu, Rusko, Indii, arabské státy a pravděpodobně i Čínu. To už je ostatně vidět i na Zemanovi. Doba Havlových idealistických ekonomických časů bude naprosto pryč; a vyvolá to velké udivení pro aktivisty a milovníky politických ideálů.

Už žádní revolucionáři

Také další věc bude muset být naprosto jiná. Už nebude stačit Havlova koktavá angličtina. Nový prezident bude muset být člověk ofoukaný větry unijních klimatizací, považující obleky od "Huga Bosse" za lacinou konfekci. Bude se muset ukázat jako muž činu, ale nepříliš vzdálený lidu. Ostatně Masaryk byl sice lidem milovaný, ale chováním šlechtic.

A už nebudeme moci čekat, až nám převraty, války či revoluce přinesou výraznou figuru. Již žádný Masaryk, Hácha, Gottwald, Husák či Havel, kteří se jaksi vynořili silou dějin. Už to nebude bojovníkrevolucionář, v dobrém i špatném smyslu. Bude to muž opečovávaný vizážisty, mediamakery a průzkumy veřejného mínění. Moderní muž. V plné síle.

Jen se bojím, aby to nebyl ten typ, co jich nedávno v západních státech museli několik rychle vyhodit. I z funkce prezidenta. Nikoli pro neschopnost. Naopak. Pro úlisnou schopnost všeho.

Masaryka zvolili "muži října", tedy staří harcovníci z rakouského parlamentu. Havla zvolili jednohlasně normalizační komunisté.

Zemana nejvíce volili "ostalgici" vzpomínající na lepší časy. Kdo a koho bude volit za pět let, to ví, jak říkaly naše babičky, "jen Panenka Maria a pan farář".

MfD, 4.3.2013