Reforma nereforma, Tlustý Netlustý, veřejností nejdiskutovanější zprávou o víkendu byl renonc serveru iHNed, který při testování svých nových zařízení omylem rozeslal svým klientům esemesku ve znění „Paroubek se po....“. Malé množství lidí se zasmálo, iHNed se nakonec omluvil, konkurenční zpravodajské weby informaci škodolibě zveřejnily a ostatní média chystala jen stručné několikařádkové zprávy.

Jenže reakce nedala na sebe dlouho čekat a expremiér vydal obsáhlé prohlášení, jehož podstatou je věta, že tato událost „není žádnou náhodou. Na neschopnost v této věci nevěřím. Musím čelit neustálému tlaku, který má zesměšňovat, karikovat, urážet a jinak špinit předsedu ČSSD, ať je jím kdokoli.“

Co k tomu dodat. Nedá se nic dělat. Moc médií je nekonečná. Když jednou něco pustí do světa, tak se to prostě musí stát, i když by to před zveřejněním informace neměla být pravda. Chudáci politici. Obzvláště někteří.

Ta reforma přitom za velkou pozornost stojí. Střet uvnitř ODS o podobu nového daňového systému může mít dalekosáhlé důsledky. Zatímco do minulé středy to vypadalo, že Vlastimil Tlustý hraje o svou, Topolánkem oslabenou pozici v ODS, tak to, co se odehrálo poté, svědčí pro větší ambice. Tlustému se podařilo v původních jednáních snížit výrazněji podnikové daně, a ty zcela evidentně klesnou na devatenáct procent. To je jednoznačný úspěch, který nemusí jít na vrub rozpočtových příjmů, i když opatrnost je na místě. Ale když se podíváme například do statistik OECD, tak z jeho členských zemí má jednoznačně nejvyšší výnos z podnikových daní Irsko, které má zároveň nejnižší sazbu daně (s výjimkou bankovního ráje Lucemburska).

Něco úplně jiného jsou však daně z příjmů fyzických osob. Ze zdanění mezd se nedá utéct a snížení těchto daní nepochybně povede k výpadkům v příjmech státu. Složitě dosažený kompromis nakonec zbouralo to, že koalice vstřícně přijala plán rebelů v ODS na snížení daně z mezd z 15 na 12,5 procenta. Tento krok, pokud by měla být zachována jeho alespoň částečná rozpočtová neutralita, znamená další snížení daňové progrese, a tím i snížení výhodnosti nových daní pro lidi se středními příjmy. Nastal okamžitě křik vzbouřeneckého křídla, že to není možné a že po daňových schodech dolů nemůže následovat schod nahoru. Může? Nemůže?

Těžko říci, ale lehko lze spočítat, že jeho odkopání znamená pro stát výpadek příjmů v hodnotě nějakých dvanáct až patnáct miliard korun. A je úplně jedno, jestli to bude odkopávat Sněmovna v krkolomném legislativním procesu, nebo Senát v procesu sice méně krkolomném, ale o to delším.

A tak když premiér s návrhem nové dohody s rebely zavítal ke strážci státní pokladny Kalouskovi, muselo Paroubkovi zazvonit v uších, protože nejspíše zazněla na Topolánkovu adresu ona příznačná věta „Mirku, ty ses po....“

Reforma, jak známo, nejsou jenom daně. Ale také třeba poplatky u lékaře a za recept. Proti těm je zase, kromě levicové opozice, lidovecký levicový poslanec Hovorka. Je to prý sociálně neúnosné a je třeba zachovat solidaritu. Pomiňme tu sociální neúnosnost, když za minulého režimu byl poplatek za recept pět korun, tedy zhruba dvě desetistupňová piva v restauraci, což odpovídá i dnes navrhovanému třicetikorunovému poplatku. Podívejme se na tu solidaritu. Ta se nejen u nás projevuje tím, že menšina lidí platí většinu příjmů státního rozpočtu, které si rozděluje většina méně placených občanů. Je to považováno za zcela standardní, byť z hlediska oné platící menšiny ne zcela dobrovolné.

Na druhou stranu existuje více než sto tisíc těžce nemocných lidí, kteří platí doplatky za léky šest i deset tisíc ročně. Zavedení poplatků, které donutí většinu lidí zapomenout na recepty na paralen či brufen zdarma, by znamenalo, že do budoucna těch sto tisíc lidí nebude muset zaplatit více než pětitisícovku ročně. Ale to je podle levice narušení solidarity.

Zvláštní optika. Solidarita je zřejmě jen to, když menšina pomáhá většině. Z toho by se taky jeden po....

MfD, 21.8.2007