Poslední vývoj událostí na naší politické scéně kupí na sebe obvinění za obviněním. Tato obvinění vycházejí vesměs z lavic vládní ČSSD a jsou adresována ODS. Tím vládní ČSSD znovu a znovu používá metodu, kterou již mnohokrát použila. Popírá svou vládní odpovědnost, to, že na všechny rozhodující posty v tomto státě dosadila své věrné straníky. Znovu je nutné připomenout poslední křeče ministra Zgarby, který v souvislosti s vydáním pozemků v oblasti Prahy do rukou vlastníků restitučních nároků obvinil za toto vydání poslance ODS. Řekl přitom, že byl vždy proti tomuto vydání, byl ale přehlasován v prezidiu Pozemkového fondu ostatními. Jak však vyplynulo z dalšího, ministr Zgarba neříkal pravdu. On se na hlasování prezidia pouze zdržel hlasování s odůvodněním, že by mohl být podezírán ze střetu zájmů. Nakonec tedy Zgarba podal demisi, kterou však odůvodnil tím, že se kolem kauzy pozemků vytvořila „mediální hra“ a on se vlastně stal její obětí. Dále pak vyšlo najevo, že velkou část pozemků v této kauze získal jeho známý, od kterého již v minulosti Zgarba pozemky nakoupil. Pan Zgarba by tedy v „normální“ společnosti měl být objektem zájmu orgánů činných v trestním řízení. Pokud je mi známo, nic takového se neděje a pan Zgarba je nadále ve vrcholovém orgánu ČSSD.
Přitom právě díky spojenectví levičáků v poslanecké sněmovně se ani o píď nepohnulo s vypořádáním majetkových nároků vzniklých loupeží majetku sedláků po roce 1948. Na vypořádání svých oprávněných majetkových požadavků čekají stále desetitisíce oprávněných osob, kteří zatím za mobiliář nedostali ani korunu. Uplatňují své nároky v konkursních řízeních proti družstvům v likvidaci, které nemají prakticky žádný majetek. Není tak z čeho oprávněné požadavky platit.
Další obvinění vnesl do éteru nový ministr zdravotnictví Rath. Zcela jasně se vyjádřil, že VZP byla díky „nevýhodným“ smlouvám připravena „možná o stamiliony“ a v pozadí za těmi, kteří VZP po zemanovsku „tunelovali“ (normálně by se slušelo říci okrádali) byli poslanci ODS. Podle Ratha byla VZP hrazena dokonce i publikace stínového ministra zdravotnictví senátora MUDr. Julínka „Modrá šance pro zdravotnictví“. Další obvinění ministra Ratha se týkají programu IZIP, tj. počítačového registru pojištěnců, který by lékařům umožnil sledovat virtuálně vše, co pacient (pojištěnec VZP) prodělal tak, aby v případě nutnosti (náhlé zdravotní příhody, úrazy apod.) bylo možné zjistit, čím pacient trpí a jaká jsou tedy potenciální rizika možných operativních zákroků. Pan Rath kalkuluje velmi prostě. Nejprve je nutné hodit blátem, ono něco ulpí a budou-li mne ti, které jsem napadl za tyto výroky žalovat (což se již i stalo), při „rychlosti“ našich soudů se rozsudku do voleb sotva dočkáme. A to, že se dokonce sám MUDr. Rath v začátku projektu IZIP o něm vyjadřoval velmi pochvalně, na to si už zřejmě nevzpomíná (tvrdí, že byl oklamán – pozn. red.).
Co na tom, že resort zdravotnictví vede již téměř osm let ČSSD. Ta přitom nedokázala nic jiného, než problémy ve financování zdravotní péče dokonale zamlžit. Dál sní svůj sen „bezplatného“ zdravotnictví bez jakékoliv regulace na straně výkonů. Ministr Rath o regulaci uvažuje, pohříchu opět v plošném omezování lékařské péče direktivami ministerstva. To ale není regulace, kterou systém potřebuje. To je jen další posilování pravomocí ministerstva a samotného ministra.
Tímto způsobem vedená politika si jen našla „lepší“ hráče. Po trapném Špidlovi nastoupil „suverén“ Gross, který se ale nedokázal dostatečně rychle orientovat ve svých záležitostech půjček a darů. K dokonalosti tak tuto politiku dovedl teprve Jiří Paroubek. Vědom si toho, že nemá dostatečný časový prostor, aby předložil nové myšlenky a plány, vyrazil do české politiky s obviňováním všech, kdo nejdou s ním. Začal u prezidenta, který se mu zdál tou nejvhodnější postavou k vymezování se, a končí u novinářů jemu nenakloněných deníků. Do citlivé funkce ministra zdravotnictví jmenoval MUDr. Ratha právě pro jeho neskonalou ješitnost, samolibost a velkohubost, s jakou proplouvá na české zdravotnické scéně. Kde jsou časy noblesního MUDr. Svobody, bývalého předsedy ČLK. Rath tím, že vytvořil radikální lékařské odbory, které doktorům neustále podkuřují jakže jsou v českých podmínkách podhodnocováni, ovládl plně ČLK, a dnes kromě ČLK střeží zájem určitých lékařských skupin jako ministr zdravotnictví. První praktický krok, který chce Rath ve funkci ministra udělat, je nová cenová vyhláška o lécích. Zatímco Rath tvrdí, jak výhodné to pro pacienty bude a že nedojde ke zvyšování doplatků za léky, profesní organizace výrobců léčiv tvrdí pravý opak. Uvidíme již brzy, protože nový systém úhrad má začít platit od Nového roku.
Jediným plánem, který Jiří Paroubek představil, je pohříchu to nejhorší, co mohl nabídnout. Tím je Paroubkem zamýšlená „integrace KSČM“ do našeho politického systému. Naši pohrobci totalitní KSČ se ostatně mají čile k světu již dlouho i bez Paroubkovy náklonnosti. Poté, co Paroubek vyjádřil ihned po nástupu do funkce premiéra ochotu vzít naše soudruhy z KSČM do vlády, se mu tito odvděčili tím, že se zbavili svého ve většině populace zprofanovaného vůdce Grebeníčka a nahradili ho pružným Filipem. Tím Filipem, který podle tisku zaměstnává ve své kanceláři člověka, jenž ho řídil v dobách totality coby agenta StB. Vždyť i v okolí Paroubka se to podle dalších informací z médií hemží bývalými spolupracovníky StB, což Paroubek okomentoval tím, že „by to nepřeceňoval!“ Nebudeme to tedy přeceňovat ani podceňovat. Já osobně zejména nepodceňuji schopnost voličů pochopit, o co se dnes hraje. Jde totiž nejen o daně, ale o prosazení myšlenek odpovědnosti za rozhodnutí, která činíme dnes. Není totiž vůbec fér chtít, aby na naši současnou politiku zadlužování Česka dopláceli naši potomci, kteří se k tomu nemohou z věkového důvodu zatím ještě plnoprávně vyjádřit či se ještě dokonce vůbec nenarodili.