Prezident Miloš Zeman svou cestu do Moskvy od začátku hájí argumentem, že hodlá uctít památku obětí druhé světové války, 150 tisíc sovětských vojáků, kteří padli při osvobozování Československa. A že ho vše ostatní, Kim Čong-un či ruská politika vůči Ukrajině, z tohoto hlediska příliš nezajímá. Zemanova na první pohled neprůstřelná obhajoba však vykazuje četné mezery.

Za prvé, Československo osvobodila nikoliv ruská, ale sovětská Rudá armáda. V jejích řadách bojovali vojáci mnoha národů a národností, přičemž řada z nich se po rozpadu Sovětského svazu dočkala svého národního státu. Včetně Ukrajinců, kteří měli v národnostně velmi pestré sovětské armádě nezanedbatelný podíl. Slušelo by se tedy, aby český prezident zavítal též do Kyjeva, když už chce uctívat památku obětí našich osvoboditelů účastí na oslavách v hlavním městě jejich národního státu.

Ale nejen do Kyjeva. Málo se ví, že při osvobozování Československa padlo nebo bylo raněno přes šedesát tisíc Rumunů a že vojáci rumunské armády přinesli druhý největší počet obětí, po vojácích armády sovětské. Celkový počet rumunských vojáků působících v roce 1945 na československém území dosáhl takřka 250 tisíc osob, což je opět staví na druhé místo po Rudé armádě. Rumuni v Československu osvobodili přes 1700 obcí včetně 31 měst. Rumunsko bylo ve druhé světové válce nejprve spojencem Třetí říše, to ovšem Sovětský svaz také. Po puči ze srpna 1944, který svrhl režim maršála Antonesca, se však přidalo na stranu protihitlerovské koalice.

Na jaře 1945 rumunské jednotky postupovaly společně s druhým ukrajinským frontem Rudé armády a s 1. československým armádním sborem a v této sestavě sváděly tuhé boje v rámci bratislavsko-brněnské vojenské operace. V květnu se jejich postup zastavil na Vysočině.

Pravda, obecní i městské kroniky přinášejí svědectví též o nedisciplinovanosti či hrubosti rumunských vojáků a o krádežích, jichž se dopouštěli. Česká historická paměť má však podobně zapsány vojáky sovětské, před nimiž bylo lepší schovat vše cenné, od hodinek po děvčata. Zkrátka a dobře, dějiny nejsou černobílé a okázalé uctívání padlých v sobě zpravidla vždy obsahuje nějaký politický kalkul. Zemanova cesta do Moskvy, zejména jeho případná účast na přehlídce, je tak chtě nechtě politickou podporou současného ruského režimu.

Pokud český prezident touží domácí veřejnost i naše spojence přesvědčit, že mu opravdu leží na srdci zejména uctění památky padlých osvoboditelů, měl by proto určitě zavítat i jinam, třeba právě do Bukurešti.

Jedna z nejznámějších písní Zemanova přítele Karla Kryla nese název „Píseň neznámého vojína“. Politik zneužívající odkaz padlých pro politické cíle si koleduje o to, že mu ji ti padlí zazpívají – přesněji řečeno, že si občané snadno představí, jak mu ji zpívají. Včetně závěrečného vulgarismu, tedy výrazu ze zadního dvorku našeho slovníku, jejž má pan prezident poslední dobou tolik rád.