Obecní volby a první kolo senátních máme úspěšně za sebou, a zatímco mnohdy překvapení vítězově dumají, co s nabytou odpovědností, jiní se ptají, kdo vlastně toto klání vyhrál. A kam to celou českou politiku posunulo. K vítězství se hlásí mnoho zájemců, poražený se necítí nikdo.

Hnutí ANO obezřetně jásá, že není jen kometou, ale etabluje se na politické scéně. ČSSD se líbí, že má nejvíce postupujících do druhého kola senátních voleb. KDU-ČSL má zase z politických stran největší absolutní číslo zastupitelů.

Mnohá občanská sdružení a aktivisté se po letech splašených happeningů a pokřikování na mocné derou na jejich místa.

TOP 09, nově rozvolněná s hnutím Starostů a nezávislých, také prý není zklamaná, má základ k dalšímu rozvoji a Prahu také ještě neztratila, má jen o jeden mandát méně než vítěz. A dokonce na hlavu poražená bývalá komunální velmoc ODS cítí překvapené uspokojení, že vůbec ještě žije.

Jak to ale v politice bývá, vítězství mohou být zárodkem budoucích proher a naopak. Vítězem současných komunálních voleb jsou bezesporu nezávislí kandidáti a jejich různá sdružení.

Tak to bylo ale vždy, zejména v menších obcích politické strany nemívají velkou šanci. Lidé se tam vzájemně znají a značku strany, zaručující nějakou formu politiky, nepotřebují.

Ale ukazuje se, nepotřebují ji už ani v městech větších, vítězně zde táhnoucí ANO takovou značkou stále není, jeho profil je nejasný a narychlo sestavované kandidátky a zjednodušující hesla neskýtají jistotu, že se už brzy prostě dozvíme, jaký je jeho program.

Hlavní zárukou zůstává jen osoba jeho majitele Andreje Babiše, kvůli jehož zatímní důvěryhodnosti pro mnohé voliče byl jeho kandidátům vystaven bianco šek.

V jednoduchosti a srozumitelnosti je v politice síla, ale vzpomeňme na osud politiků, kteří v minulosti zvolili taková hesla, jako „Dokázali jsme, že to dokážeme“, „Normální je nelhat“ nebo „Myslím to upřímně“. Dodnes na ně ironicky a s výsměchem vzpomínáme.

Ani ČSSD to nemá jisté, ještě nevíme, jak dopadne druhé kolo senátních voleb, a v obcích stále nemůže popadnout dech, jak se stalo na krajských úrovních.

Úspěch mnoha nezávislých aktivistů a občanských sdružení může být naopak dvojsečný, je otázka, co se stane, až na radnice přijdou jejich vyslanci, dosud zvyklí hlavně na demonstrace a vznešená hesla, a střetnou se tam s tvrdou denní realitou.

Strana TOP 09 o úspěchu může hovořit je stěží a její útoky na hnutí ANO a obhajoba tradiční stranické demokracie může být i sympatická, ale obrací se proti ní, Babiš to vrací smečí, je to prý naopak TOP 09, kdo je stranou jednoho muže.

A něco na tom je, i v komunálních volbách TOP 09 v mnohých obcích sázela na Karlovu dýmku, která ovšem nikde nekandidovala. A o ODS – darmo mluvit, kdo by řekl, že pro tuto stranu bude jednou úspěchem překročení desetiprocentní hranice.

Když tedy nemůžeme určit jednoznačného vítěze, nabízí se hlavní poražený. A tím je bezesporu dosavadní politický systém tradičních stran. Tyto volby ho opět vzdálily.

Není divu, zavedené strany udělaly v minulosti hodně pro to, aby ho fatálně diskreditovaly, a daly tak munici těm, kteří se od něj programově distancují.

V první polovině dalšího dějinného dvacetiletí, ve kterých se v české historii obvykle měnily nebo modifikovaly politické systémy, tu máme vrcholící proces příklonu k antipolitice, jak to pojmenoval filozof Bělohradský.

Uvidíme, jaké výsledky to bude mít, pokud to ještě budeme moci na začátku dalšího dvacetiletí zase zhodnotit.