Aby bylo jasné, ještě než se pustím do podstatného: Mirek Topolánek („Topol“, jak mu doma přezdíváme) mi nikdy neimponoval. Není na to dost sličný, postrádá určitou vznešenost, která jediná činí z mužů jeho věku sexuálně atraktivní objekty (imho), jeho vtipy mi nepřipadají vtipné a neoslnil by mě ani září svého intelektu, který je na můj vkus nadprůměrný příliš lehce. (V tuto chvíli je na místě poznamenat, že mi neimponuje žádný český politik.) Tento úvod považuji za nezbytný, abych nebyla později podezírána z toho, že „chlapovi s guľama“ nadržuji kvůli jeho dlouhým nohám (respektive kvůli kulím).

Můj muž „Topolovi“ fandí. Je typickým liberálním pravicovým voličem, vědomým si nutnosti reforem. „Topolova“ vláda sice nereformuje v intenzitě a tempu, jaké by naše země potřebovala, přesto lze pozorovat alespoň jakousi snahu o posun vpřed. Je zřejmé, že při rozložení sil v Parlamentu i nechuti českého obyvatelstva utáhnout své předražené značkové pásky nebo nezdaněné řemeny z asijských tržnic není lehké reformovat. Stačí si vzpomenout na poprask způsobený třicetikorunovým poplatkem za návštěvu lékaře. „Topol“ je mnohdy obhroublý a chováním připomíná spíš traktoristu než premiéra, je však evidentní, že umí vyjednávat (Kalouska bych ve svém vládním kabinetu nesnesla ani den, o Daně Kuchtové ani nemluvě – a to jsem v posledních volbách volila zelené).

Dnes (24.9.2008) zveřejnily Hospodářské noviny informaci o tajném usnesení pražské ODS, podle kterého Topolánek straně škodí. Prý není pravdou jeho tvrzení, že propojení byznysu a politiky je v Praze větší problém než jinde. Prý na pražskou buňku útočí nepodloženými výmysly a křivými obviněními. Málem se mi otevřela kudla v kapse.

Asi proto, že žiji v Praze, již několik let řízené Pavlem Bémem. Člověkem navýsost slizkým, schopným lhát a překrucovat fakta (viz kauza Národní knihovna a kauza Olympiáda – včetně lživých informací podaných MOV), zdatným manipulátorem a populistou, zbabělcem, který po vyhlášení výsledku komisí zkoumajících sporné otázky kolem nové budovy NK doslova utekl před otázkami novinářů do bezpečí své primátorské kanceláře.

V Praze Jana Bürgermeistera, který lež nazývá „nevydařenou výměnou v rámci slovního ping-pongu“ a dává tak jasně najevo, že lhát = neumět hrát ping-pong (což v konečném důsledku není žádný hřích, že...), a kterému někteří Pražáci neřeknou jinak než „vykradač sklepů“ (sama nevím, proč vlastně).

V Praze beztvarého „kmotra“ Jančíka.

V Praze, která se chlubí stovkami kilometrů cyklostezek, na kterých vás kdykoliv může z kola „sestřelit“ rychle jedoucí auto, protože jsou z velké části totožné se silnicemi vyhrazenými automobilové dopravě.

V Praze, jejíž centrum zchvátila horečka ruského suvenýru, kde neplatí dohody a lukrativní parcely se prodávají/pronajímají spřáteleným podnikatelům za hubičku.

V Praze, která odsouvá vše nekonformní na okraj.

V Praze „palladiové“.

V Praze, která se bez ostychu pyšní tím, co zanechaly generace před námi a hlasitě chrápe na vavřínech, zatímco se ani trochu nesnaží pokračovat v tradici tvůrčího ducha předků.

Ve městě, kde si víc než jinde každou chvíli uvědomujete, že zákony rozhodně neplatí pro všechny stejně.

Ukamenujte mě, ale při pohledu z mého pražského obýváku věci vypadají tak, že pokud někdo již léta významně škodí pověsti ODS, není to vyčouhlý a někdy těžkopádný ogar ze Strakovky, ale partička obratných a všehoschopných ódéesáckých „stolních tenistů“ z Mariánského náměstí. (Zde se k nelibosti těch, kteří by tuto kritiku mohli chápat jinak, než byla myšlena, opět patří dodat: podporovaná stejně obratnými a všehoschopnými „stolními tenisty“ z ČSSD.)

A jestli souhlasíte, není načase dát pražskému klubu "stolních tenistů" vědět, co si o nich myslí ti, kterým se zavázali sloužit?

24. září 2008

(převzato z Blog.respekt.cz se souhlasem autorky)